Pláňata

Pláňata
Pláňata

Jaký kořen, takový strom, jaký strom, taková jablka.“
– citace z knihy, str. 236 –

Očekávání od románu „Pláňata“ jsem měla nejspíše moc velká. Co se týká tvorby skvělé spisovatelky Petry Dvořákové, jsem zvyklá na zvraty, u kterých tuhne krev v žilách, zůstává rozum stát, kdy vlastně ani nevím, co si o tom všem mám pořádně myslet. Tady sice ke zvratu, a poměrně zásadnímu, dojde, ale až na úplném konci příběhu. A co mě nejvíce zklamalo, nepochytila jsem pointu celého toho činu. Postrádala jsem logické vysvětlení. Ale chápu, že nás někdy emoce zaženou do kouta v takové míře, že člověk ani neví, co vlastně koná, je jednoduše schopen udělat i věci, které by ho za jasné mysli nikdy ani nenapadly. Na druhou stranu, vyprávění bylo úžasné a celá kniha se četla moc krásně.

Ohromně na mě zapůsobily vzpomínky na doby minulé, protože veškeré prožitky, se kterými se dospívající Pavlína vypořádává, jsem řešila i já. Jsem dítě osmdesátek a jsem šťastná, že jsem v této době mohla vyrůstat. Pavlína to má však v předkládaném příběhu, oproti mně, o dost složitější. Už jen proto, že tak trochu válčí se svými rodiči. Matka je věčně nespokojená, uječená a útlocitná, otec zase pijan s hrubými narážkami. Alespoň v prarodičích, s kterými společně obývají jeden rodinný domek, jenž jim však padá na hlavu, našla zastání. Spolu se starší sestrou řeší každodenní „starosti“ tehdejší mládeže – školu, první lásky a následně i budoucí profesní kroky.

Hlavním hnacím motorem celého románu je SVOBODA, ať už ta osobní, či společenská. Přerod, kterým se mělo všechno změnit k lepšímu, čímž mám na mysli sametovou revoluci, nebyl zase až tak zázračný, jak si všichni představovali. Mnoho lidí si myslelo, že odchodem komunistů z čela republiky jim spadne štěstí do klína a nestačí se divit, že tomu tak není, že pro trochu toho štěstí a spokojenosti se musí pořád něco udělat, musí se mu jít naproti.

„I když všichni pořád mluví o změně, nakonec se mi nezdá, že by se toho tolik změnilo. Hlavně lidi kolem se skoro vůbec nezměnili.“
– citace z knihy, str. 157 –

Planata
Pláňata

Euforie z osvobození je zde ale moc pěkně vyobrazena – lidé začínají podnikat a poprvé vyrážejí za hranice státu. Otevírají se jím netušící příležitosti. Román je však prošpikován i velmi silným pocitem křivdy, který se rodinou nese – to věčné drmolení, že se všem daří lépe, my se máme nejhůř, my jsme ti chudáci, co nedostanou nic zadarmo, mě přivádělo k šílenství.

Sedl mi i styl vyprávění – jednou bylo pojato z pohledu Pavlíny, podruhé zase z pohledu matky anebo otce. Měli jsme tak možnost nahlédnout do nitra téměř celé rodiny. A co si budeme povídat, nezkreslené vykreslení pocitů a činů konkrétní osoby, je vždy lepší, než ty přenesené a vyšperkované dalším vypravěčem.

Za mě se jedná o knihu, která potěší, ale příliš nenadchne, a to zejména z toho důvodu, že jsme u spisovatelky zvyklí na mnohém víc a od její tvorby už něco konkrétního očekáváme…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Více z LaCultury...

  • Pláňata25. listopadu, 2023 Pláňata Spisovatelka Petra Dvořáková má na svém kontě již několik knih a všechny se mi líbily. Zabývá se v nich běžnými rodinnými starostmi, radostmi a životem. V knize Pláňata je to podobně. […]
  • Ignis fatuus5. září, 2024 Ignis fatuus „Žití někdy děsí víc než smrt.“ – citace z knihy, str. 146 – Skvělá Petra Klabouchová si mě získala už nějaký ten rok zpět svými skvělými romány. Myslela jsem, že po fascinujícím […]
  • Dcerka28. srpna, 2024 Dcerka „Důležitý není začátek. Důležitý je konec. A konec spočívá v tom, že jsem přežila.“ – citace z knihy, str. 7 – Zpráv o válce na Ukrajině, ať už pravdivých či nepravdivých, vybájených […]
  • Jež se stala sluncem29. června, 2024 Jež se stala sluncem „Od okamžiku, kdy zjistila, co skutečně znamená nicota, uvěřila, že může přežít.“– citace z knihy, str. 35 – Představte si, že se narodíte do doby a na místě, kde rodičům umírají děti […]
  • Džinové27. června, 2024 Džinové „Člověk nemá nikdy dost a nikdy se nemůže jednoduše spokojit s tím, jak se věci mají.“– citace z knihy, str. 101 – Můžu říci, že první kapitola stěžování si chudáka Turka, co musí dřít […]
  • Pacanka5. června, 2024 Pacanka Klára Elšíková je redaktorka a spisovatelka. Její kniha s názvem Pacanka mě zaujala svou obálkou a anotací. Kdo je Pacanka? Je to dívka, která se chová jako kluk. A jak se vlastně má […]
  • Vyvolali jsme bouři27. května, 2024 Vyvolali jsme bouři „Milovat bez porozumění, to není láska, ale jen klam.“ – citace z knihy, str. 166 – Mimořádný román přibližující historické události válečného běsnění Japonců na okupovaném území dnešní […]
  • Svěřený čas22. května, 2024 Svěřený čas „Bůh na nás mrká vždy prostřednictvím náhod.“ – citace z knihy, str. 21 – Již od dětských let jsem milovala tajuplné vyprávění Šeherezády z Tisíců a jedné noci protkané exotickou […]
  • Těžké duše: o čem sní stárnoucí bílí muži19. dubna, 2024 Těžké duše: o čem sní stárnoucí bílí muži Iva Hadj Moussa je česká psychoterapeutka a autorka řady úspěšných románů, její nejnovější s názvem „Těžké duše“ letos vydalo nakladatelství Host. Název románu je lehce zavádějící pro […]
  • Císařovna kostí26. února, 2024 Císařovna kostí Druhý díl třídílné série „Tonoucí císařství“ nese název „Císařovna kostí“. Děj této epické fantasy šmrncnuté Dálným východem, se odehrává v říši, která je momentálně zmítaná beznadějí, […]
  • Neobyčejná Grace22. února, 2024 Neobyčejná Grace V románu "Neobyčejná Grace" se prolínají hned tři časové linky. Ta z minulosti, kdy se Grace seznámí s Benem, s tou současnou, ve které sledujeme, v jak nepěkné situaci se jejich vztah po […]
  • Les v domě22. listopadu, 2023 Les v domě „Takový les přeci je – klidný a tichý, když se mu nestavíte na odpor a plníte jeho přání, ale temný, děsivý, silný, surový a nelítostný, když se mu protivíte.“  – citace z knihy, str. 216 […]