Betonová zahrada

zdroj: vlastní fotografie
zdroj: vlastní fotografie

Ian McEwan je populární autor a na svém kontě má již 20 knih. Tento román napsal již v roce 1978, ale ani v dnešní době neztrácí na své čtivosti a snaze čtenáře šokovat.

V příběhu poznáváme čtyři sourozence, kteří se stali sirotky po smrti obou rodičů. Žijí na odlehlejším místě mimo zraky sousedů a nastává pro ně životní období bez povinností a naprosto volná zábava. Nikdo po nich nic nechce, nic nemusí a zjišťují, že je to náramně úžasný život. Ale opravdu?

zdroj: vlastní fotografie
zdroj: vlastní fotografie

 

Knížka vás okamžitě vtáhne. Již na prvních stránkách jsem měla oči navrch hlavy a říkala jsem si, co že to čtu za zvrácenosti, ale nemohla jsem se odtrhnout. Je to syrové, je to bolavé, incestní a s postavami, které mají tolik psychických problémů, hlavně jeden člen, že vám ho je až líto. Autor si nebral ve svém líčení servítky a nakládá vám tolik znepokojivých informací, že se ve vás střídají dva pocity – znechucení a obdiv.

Ač je kniha poměrně útlá, má jen 160 stran, skrývá se v ní tolik otázek k zamyšlení. Navíc na mě padala taková podivná ponurá depresivní nálada. Těch dětí mi bylo líto, ale zároveň jsem cítila určitou odtažitost. Je to bravurně napsaná knížka a kdo milujete knihy z nakladatelství Odeon, tak vám ji rozhodně doporučuji přečíst. Pro mě je to další kniha, která se mi z paměti nevymaže.

Více z LaCultury...