Eddie Jaku napsal na sklonku svého života, mimochodem zemřel ve 101 letech, knihu s názvem Nejšťastnější muž na Zemi. Eddie se narodil jako Abraham Jakubowicz v německém Lipsku a považoval se za Němce, teprve potom až za Žida. Byl hrdý, že žije v Německu, ale vše se změnilo na podzim roku 1938, kdy byl zatčen, surově zbit a odeslán do koncentračního tábora. Eddie ve své knize popisuje život za války. Nenávist všech vůči Židům. Život v koncentračních táborech, pracovním nasazení, utrpení, strádání a snaze zcela ponížit a vyvraždit Židy. Eddie byl houževnatý muž, který se nechtěl nechat zlomit, přesto byl v jednu chvíli na pokraji smrti a vážil neskutečných a těžce uvěřitelných 28 kilogramů! Nikdo z nás si neumí představit, jaké hrůzy za války lidé prožívali a jen proto, že byli Židé…
Tahle knížka je plná bolesti, ale i naděje. Naděje na lepší život a odhodlání nepoddat se, vydržet a přežít. Eddie přežil. Dlouhá léta nechtěl o válce vůbec mluvit. Jeho synové netušili až do dospělosti, čím vším si jejich otec prošel. Byl to jejich milovaný otec, který se postaral o to, aby se všem žilo krásně v daleké Austrálii, kam se po válce odstěhoval se svou ženou.
Knížka zažívá obrovský boom. Ano, je sepsaná velice hezky, místy dojemně, ale přesto jsem z ní lehce zklamaná. První půlka byla psaná pro mě dost zrychleně. Často se v knize objevuje slovo jednoho…Jednoho dne jsem…jednoho dne jsme a nebo jednou, když jsme…a mě to rušilo. V podstatě se mi nejvíc líbil epilog, kdy se vypisuje ze svých nejniternějších pocitů.
Co si s knížkou budu spojovat, byl pocit, jako když Eddie sedí naproti mně, někde v kavárně a vypráví svůj příběh s citem, bez nenávisti, protože takový on byl. Citlivý. A i když zažil šílené věci, dokázal se s nimi poprat. A jeho kniha je pro nás a budoucí generace upozorněním, abychom se nikdy nedopustili podobných zvěrstev.
Nemůžu ale říct, že by mě knížka natolik uchvátila, jako jiné čtenáře.
Více z LaCultury...
24. září, 2024 Divé ženy
Emilia Hart toužila po napsání knihy, která by se týkala procesy s čarodějnicemi a zároveň upozornit na nerovné vztahy mezi mužem a ženou. Autorce bylo 26 let, když prodělala mrtvici a […]
21. srpna, 2024 S Gretou si nic nezačínej
„Kde je vůle, tam je i cesta.“
Ze začátku mě poválečný osud německé rodinky nechával chladnou. Jak jednoduché je říci, že si za vše můžou sami. Ovšem poté, co se nejen Greta, ale […]
19. února, 2024 Žena průkopníka: příběh lobotomie Román „Žena průkopníka: příběh lobotomie“ se odehrává v době, kdy ženy bojovaly za svá práva, homosexualita byla hodna k odsouzení a pohrdání a žena v řídící funkci byla naprostou raritou. […]
17. ledna, 2023 Rusovláska z Osvětimi Nechama Birnbaum je americká spisovatelka, která vždy věřila, že jednou napíše příběh své babičky Rosie, která prožila hrůzy 2. světové války.
Kniha Rusovláska z Osvětimi vypráví příběh […]
22. června, 2022 Držet břitvu na tepu doby Autor Adam Pýcha napsal tuto básnickou sbírku proloženou několika prózami.
Knížka je rozdělená na tři časové úseky. Respektive čtyři, ale to čtvrté je mezičasí. Jinak je to minulost, […]
26. května, 2022 Žlutý ptáček zpívá Knížku s názvem Žlutý ptáček zpívá napsala Jennifer Rosner a pojednává o židovské mamince Róże a její pětileté dceři Shiře. V Polsku zuří válka a vojáci jsou nedaleko. Róża a její dcera se […]
6. května, 2022 Sestry Chanelovy Knihu Sestry Chanelovy napsala Judithe Little, která příběh sepsala na základě biografie o Coco Chanel, kterou četla a naprosto si ji získala a nejen ona, ale i její sestra. A tak se […]
24. ledna, 2022 Recenze knihy Dívka v zeleném svetru Hlavní předností románu „Dívka v zeleném svetru“ je jeho mrazivá autentičnost, autorka sama totiž tento příběh zažila jako malá židovská holčička. Během druhé světové války byla nucena […]
22. července, 2013 Tradičně netradiční Castle Party, letos plná překvapení Hrad Bolków už tradičně patří k místům setkání různých příznivců gotické subkultury a pestrých hudebních stylů, kterými se pyšní. Nutno dodat, že se prakticky jedná o unikát mezi […]
28. července, 2017 Chudá periferie bez metafor Mezi náma jako poezie všedního dne.
Šimon Leitgeb není básník, co by inspiroval. Jeho básně jsou pokračováním linie současné prozaizované poezie, v níž ku škodě básní samotných […]