Tradiční zábavná oddychovka k večernímu vínku

Román pro ženy obvykle začíná tím, že za svým dosavadním životem hrdinka udělá tlustou čáru. Vyzkouší něco nového nebo alespoň staronového a život jí do cesty přivede příležitost, kterou by si neměla nechat ujít. Předává nám tak poselství: nenechte si život protéct mezi prsty! Příběh Něco jako láska od Trasy Brogan je právě takový.

Hlavní hrdinkou je čerstvě rozvedená Sadie, která se rozhodne vypadnout z honosného domu plného bolestných vzpomínek. Sbalí své dvě děti a vydá se na prázdniny ke své výstřední, ale vždy dobře naladěné tetě Dody, která žije v domě na pláži u Michiganského jezera. K jejímu překvapení v domě také přechodně bydlí její dospělí bratranci – šéfkuchař Jasper a homosexuální designer Fontaine.

Dům je ale dost velký pro všechny a Sadie tady cítí plnou podporu své rodiny a brzy přijde na jiné myšlenky. Zvlášť, když kolem běhá pohledný doktor ze sousedství, který by Sadie rád blíž poznal. Bohužel je Sadie už tak vytrestaná svými životními eskapádami, že často ztrácí rozvahu a dostává se do naprosto bizarních situací. Myslíte, že by s takovou ženskou někdo vydržel?

Ukázku si můžete přečíst zde.

Román Něco jako láska mi připomněl, že tyhle příběhy nejsou jen pohádkou o štěstí a motýlcích v břiše. Mají čtenáři poskytnout prostor, aby se cítil mnohem chytřejší či vyspělejší než literární postavy, jejichž osud právě drží v rukou. Aby si jasně uvědomil, jaký život vede sám čtenář, ruku na srdce – zachoval by se v dané situaci opravdu lépe? A možná se tak s úsměvem a lehkostí odnaučí nějakému svému drobnému nešvaru. Moje kamarádka například tvrdí, že lidi na druhých nejvíce rozčilují jejich vlastní chyby. Je pravdou, že mě na Sadie nejvíc štval její rychlý úsudek, kterým si častokrát zbytečně podřízla větev sama pod sebou. No a upřímně, celý život se učím nebýt zbrklá…

Autorkou knihy je Tracy Brogan, která má na svém spisovatelském žebříčku už několik knih a také řadu ocenění. Nakladatelství Motto o ní mj.  na přebalu knihy uvádí, že byla třikrát nominována na prestižní cenu RITA udělovanou společností Romance Writers of America za romány z Bell Harboru – Něco jako láska, The Best Medicine (Nejlepší lék) a Love Me Sweet (Miluj mě sladce). Více se toho můžete dozvědět například na jejích oficiálních stránkách.

Na knize je vidět, že autorka už má vypsanou ruku. Ačkoli pracuje s velmi ostře tesanými charaktery postav a děj je neuvěřitelně předvídatelný, přečetla jsem knihu o necelých čtyři sta stranách, takřka na jeden zátah. Bavila mě, i když mi místy pěkně lezla na nervy! Přestože bych knihu nezařadila mezi své oblíbence, musím říct, že se mi vlastně líbila jako ostatní knihy z edice Srdcovky. Byla taková… lidská a zároveň příjemně nadsazená.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.