Miroslav Horníček, legenda českého humoru, by letos oslavil 100 let. ČT2 uvede v úterý 6. listopadu ve 21 hodin bilanční dokument o životní moudrosti, nadhledu a přátelství s názvem Miroslav Horníček: Humor není žádná sranda. Tvůrci Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko v něm použili dosud nezveřejněné unikátní materiály, které pořídili v 90. letech minulého století.
Dokument využívá bohatství archivů. Průvodcem je liberecký lékař Vladimír Mareš, který se stal osobním přítelem a poté i „adoptivním synem“ Miroslava Horníčka a pečoval o něj i jeho manželku Bělu v posledních letech jejich života. Jeho pohledem film mapuje klíčové momenty tvorby Miroslava Horníčka, spolupráci s Janem Werichem v divadle ABC, jeho působení s Jiřím Suchým v divadle Semafor, reportáže z Filmového festivalu v Karlových Varech, Kinoautomat na výstavě EXPO 67 v Montrealu, kultovní Hovory H v České televizi anebo v seriálu Byli jednou dva písaři, který Miroslav Horníček považoval za vrchol své televizní kariéry.
Ve filmu jsou také použity známé i neznámé archivy, mnohdy takové, ve kterých Miroslav Horníček komentuje sám sebe. Vznikl tak tvar, kdy komik vypráví o svém pohledu na svět v různých obdobích svého života a doplňuje své myšlenky napříč časem. Divák ho uvidí začít myšlenku v archivních záběrech a navázat na ni v době, kdy už jako starý pán navštěvuje rodný dům, loučí se naposled s Jiřím Sovákem, vzpomíná na smrt svého syna, utahuje si z manželky a ona z něj. Životní rekapitulace z perspektivy starého muže, který dokáže humorně zlehčit i tu nejsmutnější situaci, skýtá dojemný obraz lidského života, v němž nakonec nejdůležitější jsou ty nejobyčejnější věci.
„S naší kamerou jsme byli několikrát u Horníčků na chalupě v Lužických horách, kde každý předmět v domě i na zahradě měl svůj příběh, několikrát doma na Vinohradech, kde jsme byli svědky vtipných manželských dialogů s manželkou Bělou anebo v divadle v Mladé Boleslavi, kde Horníček hrál ve své hře Dva muži v šachu,“ říká režisér a spoluautor námětu a scénáře Martin Slunečko a dodává: „Nezapomenutelné bylo natáčení před opuštěnou a zpustlou Werichovou vilou na Kampě, kde Horníček vzpomínal na spolupráci a chvíle strávené s Janem Werichem, v Horníčkově rodném domě v Plzni anebo setkání Miroslava Horníčka s Jiřím Sovákem ve Stříbrné Skalici v Posázaví. Tehdy už oba tušili, že je to jedno z jejich posledních setkání. To vše zaznamenaly naše kamery.“
„Jednoduchý a chytrý lidský humor je v dnešní době skoro zjevením, a proto je dobré velikána tohoto těžkého řemesla připomenout a pro mladší generaci třeba i objevit,“ říká kreativní producentka Martina Šantavá. Její slova potvrzuje i životopis umělce z roku 1958, kde například do kolonky „Umělecké školení kdy, jména učitelů, umělecké počátky kdy, kde a v čem“ vyplnil: „Samouk. Jména učitelů jednak známá, jedna naprosto neznámá, neboť jsem se učil od vidění v divadlech i v tramvaji, všude, kde se dá, to jest všude. Nevím přesně, kdy nastaly mé umělecké počátky, neboť nevím, kdy mé počínání začalo být uměleckým. Někdy mívám pocit, že se tak vůbec nestalo.“
scénář, režie, námět: Martin Slunečko, Miloslav Šmídmajer //dramaturgie: Barbora Kopecká // kamera: Miroslav Souček // výkonný producent a vedoucí produkce: Roman Blaas // kreativní producentka:Martina Šantavá
zdroj textu i obrázku:TZ