Boty, princové a magická medovina

Co si představit pod označením román pro ženy? Možná vás napadne objemnější svazek v lákavé obálce, na jehož stránkách se odehrává melodrama o lásce, nepsanými pravidly slibující dobrý konec. Po pravdě už dlouho se mi do ruky taková kniha nedostala. Až nedávno. Byly jí Popelčiny střevíčky.

Měla jsem známou, která četbu těchto odpočinkových nerealistických románů vyhledávala a s oblibou je nazývala „kterak hloupá a ošklivá ke štěstí přišla“. Naše hrdinka se jmenuje Tansy, je jí něco přes třicet, občas si přivydělá modelingem chodidel (protože je to údajně jediná hezká část jejího těla) a ráda nosí výstřední oblečení nebo se věnuje tvorbě knih pro děti O opičkách z bačkůrech. Tansy žije se svým snoubencem Justinem (pohledným lékařem ovlivňovaným Nejdražší matinkou) a snaží se o založení rodiny. Když se však ukáže, že Justin pro ni nebude ten pravý, odjíždí Tansy léčit své bolavé srdce domů. Odjakživa milovala dům své staré tety, která ji vychovala a obchod jí odkázala. Tansy se tak za pomoci přátel pouští do realizace svého dávného snu – obchodu specializovaného na obuv pro nevěsty. Komplikací by ale mohl být nový soused, který si na venkov přijel odpočinout od své herecké popularity. K Tansynu údivu je podivínským sousedem její první láska…

Ukázku z knihy najdete zde.

Autorkou knihy je britská spisovatelka Trisha Ashley, která není žádnou začínající spisovatelkou. Naopak tvorbě románů o lásce se věnuje již několik let (napsala již více než dvě desítky knih) a byla za ni několikrát oceněna.  Navíc se poměrně pravidelně jedná o bestsellery. Přesto se mi v češtině podařilo najít pouze tento její román Popelčiny střevíčky, který nedávno vydalo nakladatelství Motto v edici Srdcovky – čtení pro skvělou náladu, která obsahuje také pět dalších knih: Něco jako láska, Zahrada nových začátků, Láska z deníku, S láskou Luisa, Láska v řadě 27.

Popelčiny střevíčky opravdu míří do černého a drží se osvědčených bodů oblíbenosti – ženské touhy po mateřství, bezpečí, lásce a pochopení, mužské rivalitě a ženské slabosti pro boty, pohádkového příběhu upraveného na míru všednímu životu (i Tansy má totiž dvě zlé nevlastní sestry…), i přátelství a víry v dobré konce díky štěstí, kterému je třeba vyjít naproti.

Jedinou slabostí tak pro mne bylo autorčino podání. Nedá se řící, že by se mi kniha nelíbila, jen se mi místy zdála jako zbytečně nastavovaná kaše – řada informací se opakovala v rozvláčných odstavcích, evidentní pointa byla oddalována škálou několika nezáživných stránek a v příběhu bylo přehršel archetypů (např. zlá sestra, hodná tetička, kamarád gay) a dějových klišé jako rozinek v nedělní bábovce… Přesto bylo velmi příjemné, jak se při čtení dokážete ztotožnit s hlavní hrdinkou a jak vám s knihou odpočívají myšlenky.

Korektura: K.Ch.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.