Tento nový titul, který zřejmě primárně cílí na obyvatele Plzně, byl vydán Majákem Plzně k výročí 100 let od vzniku Československa. Kniha by se však, dle mého názoru, měla dostat do ruky všem, kterým není historie (i budoucnost) naší země lhostejná. A všem, kteří rádi s pocitem neskonalé hrdosti čtou o Češích, kteří se nebáli postavit krutému údělu protektorátu a kteří ze všech sil bojovali proti útlaku, nespravedlnosti a nesmyslné lidské krutosti.
Na prvních stranách knihy na čtenáře čeká několik výmluvných citátů a dojemná báseň Národ od Hany Gerzanicové. O úvod se postarali vedoucí autorského kolektivu Majáku Plzně – Lukáš Mácha a Pavel Motejzlík. Publikace obsahuje, jak již vyplývá z názvu, tři příběhy, které, každý svým osobitým způsobem, spojují Plzeň s Lidicemi.
Prvním z nich je příběh plzeňské rodiny Královy, jejíž osud byl spjat s nejvýznamnější odbojovou operací, která kdy proběhla na českém území – operací Anthropoid. Byla by škoda prozrazovat více a připravit tak nezasvěceného čtenáře o opravdu čtivé a detailní povídání, které se nezaměřuje pouze na ono spojení, ale také na život manželů Králových a všech ostatních členů rodiny. Text je doplněn také řadou fotografií nejen z rodinného archivu.
Druhým příběhem je vyprávění o životním poslání velice statečné a laskavé ženy – paní Josefiny Napravilové. Příběh je zaznamenán jako vyprávění samotné paní Napravilové a možná právě proto na čtenáře působí ještě silněji a emotivněji. To, co bylo jejím životním úkolem a jak tato činnost souvisí s příběhem Lidic, si čtenáři již v mimořádně poutavém příběhu již zjistí sami. K jeho dramatičnosti přispívá i fakt, že ještě do nedávna nebyl široké veřejnosti znám.
Třetím a posledním příběhem je ten o ženě, která strávila svá nejlepší léta v tom nejlepším městě – v Plzni, o Marii Uchytilové-Kučové. Ta je považována za význačnou medailérku, autorku bust a plastik významných českých osobností. Nicméně jejím životním dílem je Památník dětským obětem války, který je umístěn na travnatém vyvýšení v prostoru památníku Lidice. Text o této umělkyni byl vytvořen její dcerou, Sylvií Klánovou. Má tedy opět rozdílnou dynamiku, než oba předchozí a je rozhodně neméně poutavý – je totiž mimo jiné plný lidské píle, vůle a odhodlanosti.
Posledních pár stran díla je věnováno osobním vzpomínkám přeživších lidických žen a dětí a v úplném závěru má čtenář možnost prohlédnout si nějaké osobní fotografie a dokumenty mající spojitost jednak s činností Majáku Plzně, tak i s protagonisty této knihy.
Jak už bylo naznačeno v úvodu, tato kniha zajímavého formátu by si rozhodně zasloužila mnohem více pozornosti a já věřím, že k tomu touto recenzí-článkem-doporučením pomohu. Protože historie, a zejména ta válečná, by neměla dojít zapomnění, stejně tak jako (třeba ne tak úplně známé) příběhy lidí-hrdinů, kteří ji pomáhali tvořit.
korektura.K.Ch.