Degustační menu české poezie

Sbírka Nejlepší české básně 2017 na první pohled zaujme poměrně poctivou snahou o objektivitu. Zatímco v minulých letech byl podobným výběrovým sbírkám vyčítán (většinou oprávněně) zejména fakt, že editoři jsou silně ovlivněni vlastním básnickým vkusem či kolegiálními vazbami s autory básní, letos je možno vidět jasné koncepční změny.

Editory sbírky jsou filoložka a básnířka Sylva Fischerová a editor a redaktor Jan Šulc, tedy lidé všeobecně vzdělaní a umělecky natolik zralí, že mohou s jistým odstupem porovnat nejrůznější básnické proudy. O poctivosti jejich práce koneckonců svědčí i to, že se snažili přečíst nejen vše, co za uplynulý rok vyšlo knižně, ale stranou zájmu nenechali ani aktuální čísla soudobých literárních časopisů. V seznamu přečtených knih se tak objevila třeba představitelka konzervativnějších tvůrčích přístupů Lydie Romanská či zástupce nejmladší básnické generace, debutant Šimon Leitgeb.

Co je tedy v rámci celorepublikové komparace dobrou básní dneška? Statisticky lze říci, že takový text je psán volným veršem, převažuje epika a báseň je často na pomezí poezie a prózy (typickým příkladem může být třeba tvorba Bořka Mezníka). Trendy, jež nám průřez současnou tvorbou ukazuje, jsou poměrně zřetelné; řada autorů (např. Kateřina Bolechová, Patrik Linhart) ve svých básních akcentuje sociální otázku a jejich poezii nechybí společenská angažovanost.

a šup s ním ven… jako růžový puding?
Jako růžové prasátko, nasládle tlustý svět?
(Adam Borzič, Vídeň po probuzení)

Jiné básně zase zaujmou svou formou, a to nejen graficky, ale i vrstvením novotvarů a hrou se slovy (např. Ian Mikyska, Robert Janda). Ostatně zkušený literární historik si hned vzpomene na léta šedesátá a vidí, že dějiny se opakují.

nadávky
na dávky
mazlavý vděk droze
neserpentýny neschůdnosti
(Gersin, hrůzy Suchdola)

To své si ve sbírce ostatně najdou i zastánci tradičnější poezie, která tolik nepracuje s experimentem, ať už jde o spirituální verše Ondřeje Hložka či přírodní motivy v díle Norberta Holuba či Ewalda Murrera.

Nejlepší české básně 2017 potvrzují víru mnohých básníků i čtenářů, že když je společná vůle, nejmladší i nejstarší básnické generace dokážou najít platformu, kde se jejich dílo vzájemně prolne. A to i přesto, že každý svou tvorbou sděluje to, co je mu generačně blízké.

Korektura: K.Ch.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)