Po koledách a bramborovém salátu chce každý trochu roknrollu. 

Ježíši punk je pojem, který není ve Frýdku-Místku neznámý. Tento tradiční punkový koncert konající se vždy druhý svátek vánoční, je typický svou vysokou účastí a stává se v rámci klubu Sokolík jednou z nejnavštěvovanějších akcí v roce. Nezřídka se na koncertě objeví i lidé, kteří by mezi punkery za běžných okolností nešli, ale kultovnost Ježíši punku často rozmělní jejich obavy. Jak se s Ježíši punkem před devíti lety začínalo a co je tajemstvím jeho úspěchu nám prozradí Pospec, člen pořádající kapely Mletý standard.

Legendární vánoční koncert Ježíši punk se koná již devátým rokem. Jak probíhal první ročník? Neměli jste obavy že do Sokolíku v rámci vánočního shonu nikdo nedorazí?

Samozřejmě obavy jsme měli, návštěvnost takových akcí není a nikdy nebyla bůhvíjak závratná, na druhou stranu jsme v podstatě chtěli udělat setkání v době, kdy jsou i lidi žijící už mimo město na svátky doma a nikde není akce. A to se povedlo už na první pokus. První ročník si sice nepamatuju do detailu, ale určitě jsme měli zpoždění proti plánu, lehké organizační zmatky, ale zato nečekanou návštěvnost, už tehdy přišlo strašně moc lidí. Tou dobou byla taky ta banda kapel hrajících plus minus punk rock ve městě hodně aktivní a hodně mladá, skoro všichni byli ještě svobodní studenti a jejich kámoši taky, takže došli. 
 
Který Ježíši punk byl zatím nejpovedenější, a který naopak zklamal?

To asi nejde takto říct, mi připadaly povedené všechny, některé roky jsme se třeba více sekli na startu, nešla třeba elektrika, měli jsme i policejní kontroly, ale nakonec to vždycky dopadlo skvělou náladou. Rozhodně jsem se nikdy necítil zklamaný ani nedošlo k nějakým vážným problémům. Nejpovedenější byl asi ročníík, kdy bylo venku v noci asi 12 stupňů (už nevím který rok), připomínalo to málem letní festival a lidí byl fakt kopec.
 
Letos se můžeme těšit na Jakuba Tichého, Trochumoc či Animal rock. Objevila se někdy na Ježíši punku i kapela mimo severomoravský region?

Ne, to se nám zatím nepovedlo. Ne že bychom nechtěli, ale většinou je už tak problém nacpat tam těch 5 kapel a stihnout to oficiálně do půlnoci a místní bandy hrajou přece nejlíp :) Což je mimochodem nejhorší věc, poskládat kapely tak, aby nikdo nebyl naštvaný, jenže někdo první a poslední být musí.
 
Příští rok to bude deset let, co Ježíši punk pořádáte. Budete bilancovat?

Tak na kulatiny by se asi mělo, ale to je ještě daleko. Rozhodně budeme nadále pokračovat a třeba se nám podaří připravit nějakou specialitu, budeme se snažit.

videoklip, zdroj:www.youtube.com

Čím si vysvětlujete, že počty návštěvníků obvykle výrazně přesahují kapacitu samotného klubu?

Na Štěpána (26.12.) je už po rodinných návštěvách, člověk už viděl všechny stokrát reprízované pohádky a má bramborového salátu, hvězdiček a koled tak akorát dost, chce to trochu piva a rocknrollu, no a taky každý dostal nějaké ty chechtáky k propití pod stromek, takže ideální. Nakonec na Štěpána byly zábavy všude odjakživa, jen ve Frýdku-Místku nic …. no a právě poslední roky je vidět, že si lidi prostě zvykli, že se tam potkají a budou tam všichni kámoši. Tajemství úspěchu tkví samozřejmě taky v ceně, 5-6 kapelám za cenu dvou piv málokdo odolá :)
 
Na závěr trochu filozofie. Co pro tebe znamená punk? A jaký byl punker Pospec ve dvaceti a po třicítce? 

Jaj, tak přece tato palčivá otázka? Punk pro mě asi znamená krom hudebního žánru hlavně dělat věci po svém a nedržet se striktně škatulek a pravidel, a taky ta trocha neotesanosti, nihilismu a rozervanosti tam musí být. Ale rebelii nechávám na jiných, i proto jsme náš styl nazvali „Břídil Rock“, protože já ani nikdy neměl číro a křiváka jsem si koupil až k motorce, nejsem anarchista, nábytek kupuju občas v IKEA a cheeseburgery od „sem si každý vlož název odporné nadnárodní korporace“ fakt miluju :) A tak to bylo ve dvaceti i po třicítce.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)