Pravil si v duchu téměř šestnáctiletý Kelllen. Jeho život není právě jednoduchý. Byť pochází z jedné z nejmocnějších jan´tepských rodin a jeho mladší sestra patří k nejsilnějším prvkům nové generace, on sám se cítí magický asi jako čajový sáček. Nepodařilo se mi zatím rozzářit žádný ze sedmi magických pásků. Což nevadí, protože má plán, jak blížící se zkoušky přelstít a nezahanbit tak svou rodinu. Jenže znáte to: člověk míní, osud mění….
První zkouškou je souboj, na který vyzve svého odvěkého soka a pomocí rafinovanosti ho opravdu porazí. Byl by se stal v očích spolužáků hrdinou, nebýt toho, že čin pobouří jeho mladší sestru. Ta před celým shromážděním křičí, že je podvodník a zaútočí na něj. Nechce uvěřit, že by Kellen čarovat opravdu neuměl. Jenže neumí a kouzlo mu zastaví srdce.
Ukázku obsahující tuto scénu si můžete přečíst na stránkách vydavatelství.
Naštěstí, kde se vzala tu se vzala, objevuje se na scéně tajemná rudovlasá tulačka ve švihácké vestičce a pomocí štípavého prášku vytrhne chlapce ze spárů smrti. Věci se ale komplikují stále dál. Má hrdý otec zablokovat za tento čin sebestředné dceři pásky a uzamknout tak její magii jednou pro vždy? Co bude tulačka chtít jako odměnu za záchranu života jeho syna? Jak porazit nepřátele a uklidnit nepokoj, který se ve městě šíří po náhlé smrti jejich vládce? A jsou jejich nemagičtí příbuzní Sha´tepové opravdu mírní jako ovečky? Proč se Kellenovi objevilo u oka znamení stínu – černé magie, sotva se mu podaří rozzářit alespoň jeden z pásků? A jak naložit s těmi podivnými prskajícími a drápajícími netvory, kteří se pohybují ve stínech lesa? Naše světácká rudovláska je označuje jako kočkoveverčáky, ale jan´tepům připomínají bájné netvory, ničící jejich magické schopnosti. Přitom právě jeden z nich, Reichis, se dostává Kellenovi pod kůži. Možná totiž vykonal něco velkého, čím zachránil jeho i jeho sestru. A možná spolu uzavřeli jistou dohodu – ne, že by se snad proboha stali přáteli. Jsou přece jen obchodní partneři. Nebo to může jedno velké dobrodružství všechno zvrátit?
„Člověk v sobě nosí naději, kdesi hluboko, že až to bude nejvíc potřebovat – v okamžiku, kdy najednou půjde o všechno, protože to bude otázka života či smrti-, dokáže překonat cokoli, co ho celý život brzdilo a objeví svou skutečnou sílu. tak to bylo ve všch starých pohádkách: mladému jan´tepskému čaroději se tváří v tvář démonům, kteří sužují jeho vesnici, nakonec podaří vyslat mocné zapuzovací kouzlo, které mu tak dlouho unikalo.
„Děláš něco?“ zeptal se Reichis. „Protože vypadáš jako kdybys měl zácpu.“
Ukázalo se všechny ty staré pohádky byly lži. Nebo možná nejsi ten mladý jan´tempský hrdina z pohádek. Možná jsi ten démon, kterého je třeba zlikvidovat.“
Kanaďan Sebastien De Castell stůdoval archeologii, ale už při čtvrté hodině výkopů se rozhodl, že to není to pravé ořechové a vyzkoušel si na vlastní kůži ještě celou řádku profesí. Nakonec se ale ukázalo, že má spisovatelský talent. Vytvořil pět novel a šest dalších románů, získal několik literárních cen (podrobnější informace na jeho stránkách) a v českých zemích si do srdcí čtenářů razí cestičku právě díky Divotvůrci.
Jedná se totiž o brilantně vyvážené dílo. Najdete v něm dobrodružný příběh bez nabubřelého dramatizování, který přesto neustále vzbuzuje nutkání přečíst si ještě jednu z těch napínavých kratičkých kapitol. Objevují se v něm propracované postavy (pomineme-li mágyni vdovu, která funguje především jako klíč ke čtenářově pochopení složité historie tohoto národa), z nichž každá je trochu kladná a trochu zákeřná a čtenář si snadno vytvoří pouta -vidíme jejich slabiny i silné stránky a vytvářime si představu o jejich charakteru, abychom byli následně zmateni; pobaveni jejich humorem a sklíčeni jejich útrapami. Povedl se dokonce i polootevřený závěr knihy, který u prvních dílů série mívá často sklony načínat nový příběh. Autor ale vytvořil konec, který vás nechá pokojně spát (a jeho pokojně psát). Jakmile ale někde spatříte druhý díl, bez váhání se do něj pustíte v očekávání nových fantastických peripetií z pouště.
Musím uznat, že De Castellův Divotvůrce mne zaujal na tolik, že jsem v rámci zanícení přečetla dokonce i originálně zpracované poděkování, což se mi u knih stává velice zřídka. Doporučuji všem milovníkům fantasy od 11 do 100 let.