Vendula Brunhoferová na Čaji o páté

Vendula Brunhoferová letos vydala svou první knihu a nyní pracuje na dalším románu, který se odehrává počas druhé světové války, kde se rozhodla uchopit a napsat klišé upírského nácka po svém. A nejen to prozradila na Čaji o páté.

Jaké byly tvé spisovatelské začátky?

Když půjdu hluboko do historie, už jako malá jsem si ťukala na psacím stroji u babičky nějaké příběhy, které jsem ale většinou hned vyhazovala (už tehdy ve mně klíčila věčná nespokojenost). Mým prvním autorským honorářem byla jednička za slohovku o holčičce, která potkala yetiho, to jsem psala někdy v šesté třídě o hodině českého jazyka. Kontinuálněji jsem začala psát po střední, ale pak jsem si odskočila k recenzování a za něco to začalo stát až po navštívení několika workshopů od zavedených autorů fantastiky.

Tenhle rok vyšel tvůj první román Čas oblevy. Jak vznikal a o čem je?

Od prvních vět do vydání vznikal skoro tři roky. První draft byl rychle, pak přišly měsíce zapracovávání poznámek od betačtenářů, následně i od nakladatele. Je to space opera, vesmírné dobrodružství, kde nechybí mocné korporáty, tajemní piráti, kosmické lodě, intriky, spiknutí… Přitom jsem se snažila, aby se postavy chovaly ne jako nepřemožitelní superhrdinové, ale jako lidi, co řeší svoje osobní průšvihy i napravují chyby jiných, jen v budoucnosti plné zajímavých technologií.  Podle reakcí recenzentů a čtenářů jsou někteří nadšení, někteří zklamaní a pár jich je názorově tak mezi.  Což je naprosto v pořádku, kdyby se všem líbila každá knížka, byl by literární svět dost nudný.

Co tě při jeho tvorbě inspirovalo?

Sci-fi filmy a knihy, které jsem do sebe za ta léta vsála. A konkrétní tituly? Tak třeba japonské anime Vesmírný pirát Kapitán Harlock, seriál Star Trek, hodně mám ráda Asimova, Simmonse a fůru dalších věcí, na které je tam taky spousta odkazů.

Jaké jsou tvé spisovatelské plány do budoucna?

Dokončuji první verzi románu Hladový národ, který se odehrává ve druhé světové válce, konkrétně její alternativní verzi, kde se Třetí říše stala národem upírů. Chtělo se mi tohle klišé – upírského nácka – uchopit a napsat po svém. Jestli se to zdárně vyvedlo, posoudí až čtenáři. Inspirací by jistě byla díla Richarda Harrisa Otčina a trilogie Milkweed Iana Tregillise, obě též z univerza, kde se spousta věcí okolo Třetí říše neodehrála tak jako u nás.

Jaké knihy by jsi ostatním doporučila?

Ty, co jsou dobře napsané, v případě zahraničních titulů nejen dobře napsané, ale i přeložené. Ze zahraniční fantastiky mi v poslední době učarovaly třeba trilogie Milkweed od Iana Tregillise, cyklus Expanze od Jamese S. A. Coreye, trilogie o Posledním policajtovi od Bena H. Winterse, z té české určitě Mycelium Vilmy Kadlečkové, souborné vydání Valhaly od Františka Novotného, cyklus Algor od Jana Hlávky s Janou Vybíralovou, i když teď se víc uchyluji ke klasice či mainstreamové literatuře, ak tuzemské, tak ak i té světové. Aktuálně mám rozečtenou třeba Tolstého Vojnu a mír, za zády mi číhá Burgessův MEchanický pomeranč a spousta a spousta dalších nepřečtených knih, jak už to v knihomolově domácnosti bývá.

Co – kromě psaní – ráda děláš ve svém volném čase?

Stavěla jsem papírové modely, ale teď už se k nim dostanu jen zřídka. Sbírám plnící pera a všechno, co s tím souvisí, a píšu o tom na blogu penmania.bloger.cz, co mi teď spolu se psaním vlastních textů zabírá asi nejvíc času. Pěstuji nějaké ty bylinky, rajčata a papriky na balkoně, chodím se psy na procházky, hodně do kina, méně do divadla, ale když už se zadaří, vážím si toho.

Co by jsi poradila lidem, kteří se chtějí věnovat psaní?

Přiznám se, že tenhle typ otázek nemám ráda. Napíšu pár povídek a jednu knížku, a už mám radit? Tohle je hodně nevděčná role, protože já sama se pořad ještě učím, jak na to. Tak jen pár věcí, podle kterých se řídím, ale upozorňuju, každý to může mít nastavené jinak.

Neptejte se, co máte psát. Pište to, co vás baví, tyhle dvě záliby jdou mimochodem ruku v ruce. Každá knížka, co přečtete, vám pomůže zdokonalit se ve vlastní tvorbě. Je to dřina, celoživotní úkol, pokud to myslíte se psaním vážně. Samozřejmě počítejte s tím, že někomu se to, co napíšete, bude líbit, někomu ne, ale takové je to se vším, co se odhodláte sdílet na veřejném prostoru. Na co se ale nikdy nebojte zeptat, u vědomosti potřebné ke zpracování tématu, na které máte zálusk, pokud těmi vědomostmi nedisponujete sami nebo vám je neposkytne  teta Wiki nebo strejda Google. Žijeme v době, ve které jsou informace nadosah, tak si je hledejte, berte si je a používejte je. Nebo o ně prostě požádejte kompetentní osobu, protože pravidlo líná huba, hotové neštěstí, že to musím říct tak expresivně, platí i dnes.

Facebooková stránka autorky: facebook.com/vendulabrunhoferová

Zdroj obrázku: kosmas.cz

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis