Jaroslav Vrána na Čaji o páté

Jaroslav Vrána je nejen spisovatel, ale i nakladatel. Od června 2017 provozuje stránky Ebenový slon, na kterých najdete nejen zajímavosti o jeho knihách, ale i výběr jeho nejlepších povídek a informace o dalších připravovaných projektech.

Vítej na Čaji o páté, Jaroslave. Začneme klasickou otázkou – jak jsi se dostal k psaní?

Poprvé jsem o psaní beletrie začal vážně uvažovat na konci devadesátých let minulého století, kdy jsem vymyslel svůj první originální příběh. Byl to výpravný vědeckofantastický román, který jsem ale sepsal až o něco později, když jsem se seznámil s kamarádem, který se také věnoval psaní. Tenhle příběh – mimochodem ručně napsaný ve dvou tlustých sešitech – ale dodnes leží v šuplíku nikým nepřečten.

Úplně prvním zamýšleným projektem ale byla fotografická publikace o životě hmyzu a pavouků. Ani tuto knihu jsem prozatím nedokončil v podobě, která by se dala vydat.

Jak vznikaly tvé knihy?

Ze začátku velmi radostně. Psaní mě nejvíc bavilo právě v začátcích, kdy jsem vlastně psát neuměl. I první vydaný román Sláva hrdinům jsem ještě napsal ručně do sešitu, a teprve potom jsem dvě další verze sepsal na počítači.

Pak přišla spolupráce s ilustrátorem Frantou Lopourem, vydání mé knihy Sláva hrdinům a Frantova vlastního projektu Stezkami pravěku pražskou Olympií, a pak následovala práce na našem vrcholném společném díle Mluvící hora. Tuto knihu jsem v podstatě napsal především pro Frantu, odehrává se ve fiktivním pravěkém světě a vystupuje v ní i spousta zvířat, což jsou Frantovy nejoblíbenější ilustrátorské motivy. V současnosti si sice každý tvoříme to své, ale stále zůstáváme skvělými přáteli.

Co tě nejvíc inspiruje?

Inspirace jsou velmi různorodé a téměř vždy se jedná o nepatrné střípky budoucích příběhů. K napsání Slávy hrdinům to třeba byla vědecká kniha o africké sopce Nyiragongo, k napsání Mluvící hory zase scifipovídka, jejíž název i jméno autora jsem už dávno zapomněl, ale vyskytoval se v ní jev, který se stal nosným pilířem mého příběhu.

Inspirací k mému nejnovějšímu příběhu je skutečná vražda, která se odehrála koncem devadesátých let. Nikdy ale nekopíruji původní dějové linie spojené s inspirujícím prvkem, vždy ho rozvíjím úplně jinými směry, a dalo by se říct, že příběhy v mé fantazii chvílemi vnikají i zcela samovolně.

Jaké jsou tvé spisovatelské plány do budoucna?

Hlavním plánem je dělat věci úplně jinak než doposud. V první řadě je to definitivní odklon od dětské literatury. Nový příběh, který právě píšu, je drsný mafiánský thriller, jehož zásadní část se odehrává v létě roku 2001 v Česku a na řeckém ostrově Korfu. Vydání knihy plánuji až na podzim roku 2018 a vzhledem k tomu, že námět zatím nebyl nikým použitý, nechám ho do vhodného okamžiku pod pokličkou.

Pokud bude kniha úspěšná, plánuji vydání sbírky mysteriózních povídek, ale mám i nápady k dalším dvěma románům. K těm poznamenám jen to, že i ony se budou odehrávat v české současnosti, budou určeny především dospělým čtenářům a v žádném případě se nebude jednat o fantastické příběhy. Jen dobrodružné motivy bych rád zachoval, bez dobrodružství si svůj literární svět představit nedovedu. O vydání vědeckofantastické tvorby bych uvažoval pouze případě skutečného megaúspěchu již zmíněných projektů.

Není jsi jen spisovatel, ale i nakladatel. Jaké to je, vést vlastní nakladatelství?

Vést nakladatelství obnáší dvě zásadní věci – připravit knihu k tisku a pak přesvědčit čtenáře, aby si ji koupili. To první mě opravdu baví, grafika, sazba textu i organizace výroby knihy jsou technické záležitosti, u nichž je tprělivá a pečlivá práce zárukou úspěchu – tedy toho, že čtenáři dostanou dílo na stejné úrovni, jakou jim nabízí špičkové nakladatelské domy.

Marketing je ale úplným opakem – bohužel to není exaktní věda, kde by vložené prostředky logicky přinesly požadovaný výsledek. Ohledně připravovaného románu chci vyzkoušet novou vlastní strategii, ale netuším, jestli bude fungovat. Je to takové dobrodružství v pralese, kdy člověk neví, jestli najde diamant, nebo ho sežerou kanibalové. :-)

Co musí autor udělat, jestli chce vydat knihu ve tvém nakladatelství? 

Tady bude odpověď jednoduchá, ale autory asi bohužel nepotěší – v zamýšleném edičním plánu mám už jen vlastní projekty. Spolupráce s jinými autory je velmi náročná a vzhledem k tomu, že nejen psaní, ale i nakladatelství je pro mě jen koníčkem, rozhodl jsem se od ní definitivně upustit.

Plánuji jen jedinou výjimku, ale tam se jedná o projekt domluvený už před delší dobou, který spolu s autorkou chceme pojmout spíš jako určitý druh zábavy než seriózní byznys.

Které knižné/filmové příběhy máš nejraději?

Tady bych odpověděl takovým trochu KODem :-) Tedy nejraději mám knihy odvahy a dobrodružství, tak jak dřív vycházely v populární sáhodlouhé edici. Jako vzorek uvedu například knihy Arthura Ransoma. Ale stejnou měrou můžu klasickou science-fiction z dob, kdy se ještě spíš sázelo na to „vědecké“ než „fantastické“.

Daleko větší prostor ale měla v mém životě odborná a populárně naučná literatura, knihy o letectví, o přírodě, válečné dokumenty. Obecně bych ale řekl, že jako čtenář či divák, ale i jako autor vyžaduji především veliký příběh, ať je skutečný, jako třeba ztroskotání vzducholodi Italia, nebo vymyšlený, jakým je například Vernův Tajuplný ostrov.

Co děláš ve volném čase, pokud se právě nevěnuješ psaní nebo nakladatelství?

Asi životní láskou, i když vesměs platonickou, jsou letadla. Věnuji se ale především stavbě plastikových modelů, skutečná letadla chodím jen obdivovat na letecké dny, do muzeí nebo na letiště.

Druhým velkým koníčkem je makrofotografie – zachycování prchavých okamžiků ze života hmyzu a pavouků. Je to velmi pozoruhodný vesmír, většinou lidí neviděný a opomíjený, který nabízí zase úplně jiné prožitky.

Mým třetím zájmem jsou sopky, ale těm se stejně jako letadlům věnuji jen teoreticky.

A pak mám moc rád vycházky do přírody, tam za mnou nejčastěji přicházejí múzy a přinášejí mi nové krásné příběhy.

Co by jsi poradil lidem, kteří se taky chtějí věnovat psaní?

Psaní vyžaduje především neuvěřitelnou trpělivost. Plno současných autorů si myslí, že za víkend přečtou jeden aktuální bestseler, za další víkend napíšou jeho napodobeninu a hned se stanou stejně úspěšnými a obdivovanými. Takhle to nefunguje.

Psaní také vyžaduje talent, a pokud chce autor publikovat, tak i talent prodat svoji práci. Stejně důležitá jako kvalita vlastního díla je schopnost navázat úspěšné kontakty se správnými lidmi.

Řešit vydání knihy vlastními silami je až ta poslední možnost, která vždy bude mít určité nevýhody, především omezené možnosti propagace a nedostatek odborné zpětné vazby, nehledě na nutnost vlastní investice, která je v tomto oboru vždy velmi riziková.

Webstránka autora: ebenovyslon.cz

Zdroj fotografie: cbdb.cz

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis