Pařit na Boru či nepařit? Toť otázka…

Téměř na rok přesně vychází nový singl kapely Scooter s názvem Bora! Bora! Bora! Hned od začátku nám bylo slibováno, že to bude ten „starý dobrý Scooter“, na nějž všichni netrpělivě čekáme. To, že pojem „starý Scooter“ je velice nevypovídající, protože si pod ním představí každý něco jiného, jsem už vysvětloval v recenzi na zatím poslední album Ace, stejně jako to, že už i na něm můžeme najít několik kousků, které starší pecky více než připomínají. Proto jsem se tímto výrokem nenechal nijak rozhodit a nový singl budu hodnotit s čistou hlavou. :-)

zdroj obrázku: oficiální Facebook kapely

První otázka: Co je to jumpstyle?

Co se ale Scooterům ohledně propagace jejich novinky upřít nedá je to, že se skutečně vrátili do éry úspěšného alba Jumping All Over the World z roku 2007. Přesně jak slibovali, oprášili osvědčený hudební styl jumpstyle, který se vyznačuje nejen úderným klapavým beatem, ale také vizuálně chytlavým tanečním stylem. Myslím, že sympatický videoklip k písničce The Question Is What Is the Question? z onoho alba o tomto žánru mnohé prozradí. Však se koukněte:

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Počínaje tímto 10 let starým singlem se Scooteři nadobro přehoupli do nové etapy, kdy album po albu testují nové hudební styly. Některé, jako třeba právě jumpstyle, jim sedly, jiné se k nim už tak úplně nehodí. Jumpstylové písničky od Scooterů mohou znít v porovnání s jejich předchozí tvorbou poněkud prvoplánově a na jedno brdo, ale právě ona jednoduchost z nich dělá hitovky do nepohody. Možná i z tohoto důvodu kapele tehdy přibylo plno nových, mladých, čerstvých fanoušků. Album je jedno z jejich nejúspěšnějších, vyšlo i v reedici. Není divu, že Scootery láká představa si tuto renesanci zopakovat.

Jenže, Bora nakonec není zas tak úplně jumpstyle. Má sice podobný beat, v klipu se opět typicky skáká, ale kdyby Boru Scooteři nenazývali návratem k jumpu, tak vás ani nenapadne si na tuto dobu vzpomenout. Na druhou stranu je to možná dobře, kdo ví, jak by dnes fungoval tento přeci jen trošku zapadlý styl.

Druhá otázka: Odkud já to sakra znám?

Důležitější než zaškatulkování písničky do nějakého žánru je to, jaká je „uvnitř“, jak vlastně zní. I tady se Scooteři snaží co nejvíce ukázat, jak se chtějí vrátit do svých „klukovských“ let. Za prvé, drží se prověřeného receptu, snadno zapamatovatelného a chytlavého refrénu ve stylu singlů Maria (I Like It Loud), Riot nebo Oi. Uslyšíte, pořád si ho broukáte, a pak ho ještě na druhý den máte v hlavě. Tyto skladby ještě více vyniknou na koncertech, kdy je zpívá celý dav. No a za druhé, použili, ehm, stejnou melodii jako ve své starší skladbě. Jedná se o pecku The United Vibe z alba The Ultimate Aural Orgasm z roku 2007. Je pravda, že toto album zůstalo silně nevyužito, vyšly z něj pouze 2 singly, i když by si jich zasloužilo minimálně 5. Scooteři jej zbytečně brzo odpískali právě na úkor začínajícího jumpstylu.

I oni sami si to uvědomili, takže hned v roce 2009 vydávají singl J’adore Hardcore, jehož refrén nápadně připomíná píseň The Shit That Killed Elvis, na níž spolupracovala americká kapela The Bloodhound Gang. Avšak verze bez Bloodhound Gangu bohužel postrádá původní kouzlo. Hned na následujícím singlu Ti Sento se objevil B-side Scarborough Reloaded, předělávka Scarborough Affair – nutno podotknout, že se mi líbí obě verze stejně hodně. No a teď v roce 2017 tu máme v pořadí již třetí návrat ke zmíněnému albu. Na jednu stranu jsem rád, protože „ušní orgáč“ patří k mým nejoblíbenějším deskám, na stranu druhou, předělávky už nemají ten šmrnc roku 2007, radši je měli vydat už tehdy.

Tak jako v případě ostatních dvou oprášených verzí si i Bora z The United Vibe bere jen refrén, který je navíc doplněn o rytmický popěvek „dup dup“. Zbytek je úplně nový, s původní skladbou nemá nic společného. Přesto není Bora ničím inovativní, nedokáže překvapit, už je to všechno mírně obehrané.

Kompozice skladby je poněkud nezvyklá. Má podivně krátké sloky, po nichž následuje násilné utlumení v podobě rozjíždějícího se refrénu bez nějakého důmyslného přechodu. Zvláště po druhé sloce je toto zpomalení rušivé. Skladba pak působí, jakože byla udělána stylem Ctrl+C, Ctrl+V během deseti minut. Navíc, Boře jaksi schází energie. Písnička v základu není špatná, to, že vykrádají sami sebe, mi nevadí, jen cítím, že vše bylo uděláno zbytečně narychlo, slyším tam nevyužité rezervy. A s původní The United Vibe to nemá cenu srovnávat, ta je s kvalitou a nápady úplně někde jinde. Čeho se naopak nemůžu nabažit je popěvek v refrénu, který H.P. zpívá chraplavě jakoby z posledního dechu. A konečně se, ani nevím po jak dlouhé době, v písničce objevil plnohodnotný C-part neboli část mezi druhým a třetím refrénem. Během ní se tempo uklidní a H.P. prohlásí další z jeho povedených citátů: „To jump or not to jump? That is the question.“, tedy ‚Jumpovat nebo nejumpovat? To je otázka.‘ – určitě jste si vzpomněli na slavnou větu z Hamleta. :-) Zároveň nezapomene zmínit, že bude kapela příští rok slavit 25 let své existence. Nakonec začne hrát poslední a zvýrazněný refrén. Tady se hezky vyřádili.

Myslím, že to nečekal ani ten nejortodoxnější konzervativec, ale přesto se to stalo – Scooteři opět vyrazili do boje s CD singlem!! Takže sběratelé všech zemí, spojte se a kupujte, aby Scooteři viděli, že to má smysl! Komerční úspěch singly na CD mít už nejspíš nikdy nebudou, ale jak chcete sbírat digitální singly? No, vidíte, nejde to. :-) Takže i kdyby měli od teď každý singl vydat jen v omezeném počtu kusů pro opravdové fajnšmekry, tak proč ne? I já, který jsem dosud nevlastnil byť jediný singl, jsem se rozhodl si ho koupit a podpořit tak dobrou věc bez ohledu na to, jak moc se mi ta skladba vlastně líbí a že jsou na CD jen 2 verze – základní + prodloužená. Čekal jsem, že aspoň digitálně vyjde více remixů, nestalo se tak.

A jaká je ta prodloužená verze? Klasika. Půl minuta rozjezd, půl minuta závěr a mezi to vložena původní skladba. Práce opět na deset minut, nicméně rozjezd se tentokrát velice povedl a určitě se mi extended verze líbí více. I proto, že úvod hezky vpluje do rozjeté první sloky. Škoda jen, že rozjezd není delší.

Třetí otázka: Kolik času zabralo natočení videoklipu?

Poslední klipy Scooterů mě zaujaly, baví mě, ovšem Bora patří k těm, které postrádají nápad, působí lacině, nejsou ničím zajímavé. Jeden z fanoušků v internetové diskuzi velice trefně poznamenal, že klip byl nejspíš natočen během jednoho odpoledne, stejně jako písnička. Udělejte si názor sami, ale i při srovnání s videem nahoře přece musíte vidět ten rozdíl v provedení a celkové atmosféře klipu. Co se ale nezměnilo jsou až nepřirozeně dlouhé záběry na frontmana kapely. :-)

Klip na mě působí moc „černobíle“. Scooteři hrají a jumpeři skáčou jakoby ve velké bílé krabici – no prostě pastva pro oči… Jasně, dojde na světelné efekty, akční švenky kamerou a psa, který se správné technice jumpstylu teprve učí, jenže celkově je to nuda. Navíc, klávesák Phil vypadá, jakoby se právě probudil. Žádná pořádná příprava, žádný scénář, prostě sjedem to všechno na jeden záběr, ať jsme do oběda doma. Veliká škoda, hoši, veliká škoda!

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Závěrečná otázka: Pařit na Boru nebo nepařit?

Tak a teď přichází shrnutí mých rozporuplných dojmů.

Co se mi líbí:

1. Oprášení mého oblíbeného alba The Ultimate Aural Orgasm

2. CD singl

3. H.P.-ho zpěv v refrénu

4. C-part

5. Rychlé přesuny kamery ve videoklipu

Co se mi nelíbí:

1. Jumpstyle který není jumpstyle

2. Postrádá náboj

3. Krátké sloky a dlouhé rozjíždění refrénů

4. Nezajímavý klip s již profláklými prvky – 90% H.P., zbytek ostatní, zpomalené záběry sexy dívek, absence příběhu či jakéhokoliv nápadu, k „dokonalosti“ chybí jen ukázky z koncertu

5. Vše působí lacině a udělané narychlo (včetně obálky)

Tak, a jak to teď rozčísnout? Jak vidíte, máme to fifty, fifty. V podstatě to sedí, Bora je takový šedivý průměr, který neurazí, ale brzy na něj zapomenete. Na otázku z nadpisu si tedy odpovězte sami. :-)

25. srpna 2017 vyjde nové album výstižně nazvané Scooter Forever, tedy Scooteři navždy. Koresponduje to s jejich výroční oslavou, která odstartovala již letos v rámci letních festivalů a bude pokračovat příští rok na turné. Vše, co zatím víme, je to, že album bude obsahovat 25 skladeb na 2 CD či 2 LP, z čehož některé nejspíš nebudou nové kousky, nýbrž remixy starších pecek. Bora zaujímá hezké třetí místo, zbytek tracklistu je neznámý. I přesto, že Bora nedopadla moc dobře, nezoufám, protože i předtím u alba The Fifth Chapter jsem byl z pilotního singlu Bigroom Blitz hodně na rozpacích, kdežto pak přišel singl Today a hlavně T5C – jedno z jejich nejlepších alb. :-)

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha