Spojení jména Peter May s dobrou detektivkou k sobě již tak nějak neodmyslitelně patří. Nyní však vychází v českém překladu již desátá autorova kniha, která je v mnoha ohledech jiná, než její předchůdci. Svezte se na vlnách šedesátek a bouřlivého rock´n´rollu v nejnovějším Mayově románu Útěk.
I přes velkou oblibu to má Peter May v našich končinách opravdu těžké. Díky tomu, že jsme měli možnost nejdříve prožít “literární orgasmus” u jeho Lewiské trilogie, vychází všechny jeho další knihy v tomto porovnání, jako chudý příbuzný. Útěk v tomto ohledu nebude jiný, avšak na rozdíl od Čínských thrillerů, či Akt Enzo, se zcela odlišuje. Dokonce zachází tak daleko, že tolik oblíbený detektivní žánr nechává, až na malou výjimku, prakticky zcela stranou.
Tentokrát tak neočekávejte pátrání po totožnosti vraha, i když i na vraždu zde dojde, a je vlastně původcem útrap hlavních hrdinů. Ostatně leccos napoví již zmínění hrdinové, kteří mají do policistů, či detektivů hodně daleko, tři skotští nemohoucí sedmdesátníci se v nejnovějším Mayově příběhu vydávají na strastiplnou pouť do Londýna, aby našli odpovědi na otázky, které je takřka pět desetiletí nenechali spát.
Jak je již u Petera Maye v podstatě tradicí, i Útěk je rozdělen do dvou částí. Nelze říct, která z nich je hlavní a přednější, jelikož jsou obě pevně provázány a mají i stejné hrdiny. Jediné co je dělí je čas. Poprvé se ocitáme v roce 1965, kdy se skupina mladíků z Glasgow rozhodne vyletět ze svého rodného hnízda a zamířit do Londýna s vidinou úspěchu v hudební branži.Jejich cesta však po pár týdnech končí a oni se vracejí domů s tajemstvím, které takřka padesát let schovávají ve svém srdci. V druhé části se s našimi hrdiny setkáváme znovu, ovšem o padesát let později, kdy se již jako sedmdesátiletí vydávají na cestu znovu…
Mayův Útěk je ve své podstatě bláznivou dvojitou road-movie, ostatně podstatná část knihy se odehrává právě na cestě do Londýna. Nechybějí úsměvné až bláznivé situace, a to i přesto, že jejich vyznění je v celkovém kontextu spíše tragické. Není to však román jen o cestě, ale především o hledání sebe sama, životním bilancování a nenaplněných touhách Autor tak opět spřádá dohromady jedinečný příběh, který je však od předchozí autorovy tvorby v mnohém odlišný.
První věcí, které si při čtení bezpochyby všimnete je jazyk, kterým je celá kniha napsaná. Peter May se vždy vyžíval v úžasných popisech prostředí a atmosféry. Tento pro někoho zásadní fakt, však v Útěku chybí. Londýnu tak chybí exotičnost Číny, malebnost Francie, či nespoutanost Hebrid. Oproti nim se jedná o zcela obyčejné město, a to i přesto, že se tuto absenci snaží autor vyvážit atmosférou bláznivých a nespoutaných šedesátých let. V tomto případě to však nefunguje a my tak při čtení budeme postrádat jedinečnou atmosféru, která jinak Mayovy knihy doprovází.
S tím je spojená i relativní jednoduchost a naivita, která z příběhu doslova dýchá. Naštěstí však v pozdějších fázích přijdeme na to, že se jedná o autorův záměr a bez lehké naivity by to v tomto případě v podstatě nešlo. Naštěstí nám zbývá úžasné propojení minulosti se současností, v tomto ohledu se stále jedná o starého dobrého Petera Maye, jenž vrcholí v samotném závěru. Po volnějším rozjezdu tak dostává kniha v poslední třetině patřičné tempo a dokáže čtenáře zcela pohltit.
Hodnotit Útěk rozhodně není jednoduché, stejně tak jej srovnávat s předchozí Mayovou tvorbou, jelikož se jedná o zcela jiný počin. Slovy laika by se asi dalo říct – “Špatné to není, ale znám lepší…” Tato kniha tak spadá do kategorie příjemná oddechovka, která se vcelku dobře čte a strávíte s ní jedno, či dvě příjemné odpoledne. Na zadek si z ní však nesednete. Nezbývá tedy než doufat, že to pravé eso v rukávu přijde teprve s Umrlčí cestou, kterou nakladatelství Host chystá na letošní podzim.