Optimismem za lepší svět

Jste pozitivně naladěni? Dnes budeme recenzovat listopadovou novinku nakladatelství Jan Melvil Publishing. Originál napsaný americkým profesorem psychologie Martinem Seligmanem s titulem Flourish vyšel v roce 2011, v České republice přistál na pultech knihkupectví a serverech eshopů nazván Vzkvétání.

Jednoslovný titul knihy představuje skoro vždy problém. Vzkvétání. Bude to návod, jak zlepšit svůj život?  Nějaká esoterická literatura? Nebo příručka pro zahrádkáře o pěstování rostlin? Jasněji mají ti, kteří s nakladatelstvím Jan Melvil Publishing již přišli do styku. Řeč bude o exaktní vědě. Hledáte-li konkrétní návody, jak instantně učinit svůj život lepším, budete asi zklamáni. Ano, několik cvičení zde naleznete, ale jedná se spíše o marginální záležitost — detailní techniky pro implementaci pozitivní psychologie do vlastního života hledejte jinde. Tahle kniha je obhajobou oboru pozitivní psychologie a  vyznáním jejího zakladatele, který čtenáře zasvěcuje do své životní cesty, profesních úspěchů a výzkumů vlivu optimismu na život člověka a celé společnosti.

Seligman v knize rozvíjí téma napočaté ve své předchozí knize Authentic Happiness (v češtině vyšlo v roce 2003 jako Opravdové štěstí u nakladatelství Ikar). V tomto díle přichází s inovovaným konceptem pojmenovaným teorie duševní pohody, který stojí na pěti základních kamenech: pozitivní emoce, pozitivní vztahy, zaujetí činností, smysluplnost a úspěšný výkon. U každého z prvků je v detailněji vysvětleno, jak přispívá ke zlepšení našeho života, čili vzkvétání.

Na základě řady v knize citovaných výzkumů optimismus prokazatelně zlepšuje kvalitu života v mnoha ohledech: zdraví, manželství, rodinný a společenský život. V budoucnu by se dle autorova názoru mělo vzdělávání k pozitivnímu pohledu na svět aplikovat v rodičovské výchově, školní docházce nebo třeba americké armádě (se kterou Seligman před několika lety úspěšně spolupracoval na program vycházejícím z jeho práce v oboru pozitivní psychologie). Výsledkem by mělo být hlubší zkvalitnění života, a to i ve společnostech bohatých a rozvinutých.

Osobně mě iritovaly kapitoly, ve kterých Seligman zcela neskromně předkládá své akademické úspěchy, například jak se stal prezidentem Americké psychologické asociace největším podílem hlasů v historii nebo tajemný příběh o tom, jak neobyčejně vysoké granty získal pro svůj výzkum (ačkoliv je to pochopitelné v okamžiku, kdy na konci publikace uvádí, že knihu vlastně původně začal psát pro sebe jako evaluaci svého životního díla). Dosti ješitně také odmítá kritiku, a ačkoliv nejsem do problematiky hlouběji zasvěcen, dojem z knihy kapitoly věnované kritice autorových názorových odpůrců zrovna neposilují.

Nicméně, zajímají-li vás alespoň okrajově žánr non-fiction, sociální vědy a dopady pozitivních emocí na prospívání společnosti, a jste-li ochotni překousnout výše zmíněné neduhy (které ale mohou být pouze subjektivního původu), lze tuto knihu doporučit jako zdroj mnoha zajímavých informací. Třeba vám pomůže uvědomit si, zda nasloucháte své partnerce či dětem, a možná tak díky metodě „pozitivní afirmace” zlepšit vaši vzájemnou komunikaci. Naleznete zde také návod ke známému cvičení „tři pozitivní věci dne”, které vychází z premisy, že mozek evolučně nastavený k opatrnosti, a tedy selekci negativních vjemů, lze soustředěním se na pozitivní události dne naladit na pohodovější frekvenci. Tato metoda testovaná i na pacientech s těžkou depresí dosáhla údajně výsledků přinejmenším srovnatelných s farmaky. Na závěr pak autor začlenil do knihy test silných stránek osobnosti, jehož obdobu připravil i pro americkou armádu, jak již bylo zmíněno výše.

Martin Mucha

Studovaný žurnalista, povoláním marketér, ve volném čase muzikant a čtenář. Nejraději čtu a recenzuji knihy o vědě, osobním rozvoji a biografie.