Brilantní Rytmická Akustická Nakládačka – BRAN

Nebojte, takhle pražská kapela specializující se na bretaňskou hudbu vážně ke svému jménu nepřišla – alespoň myslím. Nicméně, klidně mohla. Na jejich koncertě jsem byla před měsícem a dodnes jsem ho nepustila z hlavy. Svou příležitost máte i vy – během října hned pětkrát.

Bylo léto, v mojí rodné vísce zapadlé v zákoutí hor u hranic Slovenska se pořád něco dělo a člověk si mohl vybírat, kterou akci na podporu cestovního ruchu podpoří on sám. Já jsem si paradoxně vybrala Karlovské hudební léto (vstupné dobrovolné + atestace nově zavedeného rodinného pivovaru), konkrétně tedy koncert skupiny Bran. Hm, ty ještě neznám. Takže, co o sobě píšou na stránkách?

„Slovo ‘bran’ znamená v bretonštině ‘havran’ a v keltských legendách je havran uváděn jako posel zpráv. V případě této kapely je havran poslem zpráv těch navýsost nejlepších. Bran, to je profesionální pojetí hudby vycházející ze starých bretaňských lidových motivů, dávných tanců a zpěvů moře. Moderní instrumentace je podpořena dynamickou a pulsující rytmikou. Osobitě zpracované tradiční tance a písně, doplněné vlastními skladbami členů kapely, vytvářejí zvláštní svět, ve kterém mají rozhodující slovo sny. Takové je i zatím poslední album „Le carnet noir“, které skupina nyní na svém turné propaguje.“

Tak to by mohl říct kdekdo, že? Ale byla jsem příjemně překvapená. Fakt nekecali. Ačkoli jsme se na koncert vydali ve čtyřech lidech s různorodými zájmy i očekáváním, spokojení jsme odcházeli všichni – já jako nadšenec francouzštiny (v tomto případě bretonštiny), můj patnáctiletý bratranec se zapálenou láskou ke kytarám, dokonce i můj starší bratranec a bratr se sklony ochutnávat a kriticky hodnotit různorodé kousky přivlastňující si označení „keltika“.

Ačkoli jsem od té doby měla možnost poslechnout si některá jejich starší CD, musím přiznat, že na koncert to prostě nemělo. Zatímco jsem přemýšlela, zda na mě mohla mít takový vliv atmosféra (a, ehm, 11° pivínko), bylo mi mým bratrem vysvětleno, že záhada by mohla spočívat ve změně zpěváka. Zatímco na těch starších (An delienn, En concert) se zpěvu ujal David Pajot, nové album Le carnet noir vyzvedl charismatický Robert Fischman. Rozumějte, před tím to byla zajímavá keltika, teď to byla rytmická pecka, z které vyloženě sálá vložená energie.

Upřímnou pochvalu si bezesporu zaslouží všichni členové kapely – Vojtěch Jindra, Tomáš Görtler, Jan Chalupa, Michal Wróblewski (nebo sl. Helenka, která se speciálně pro náš koncert ujala saxofonu); zvlášť bych ale chtěla poukázat na nasazení kontrabasisty Petra Tichého, který předváděl (pro mě tedy určitě) věci dosud nevídané. V podstatě šlo o jakési splynutí umělce s nástrojem. Bylo zkrátka vidět, že všichni členové jsou muzikanti hudbou kovaní (a skoro všichni taky hudbu studovali).

Co vám budu povídat – jestli máte rádi skutečně prožitou hudbu, akustiku, nebo skepticky váháte, jestli „nekecám“, zajděte si na ně taky. Zastihnete je 3.10.2014 v Praze na francouzském Delifestu, 18.10.2014 na Archeologickém festivalu v Únětici, 24. 10.2014 v Písku- Divadlo pod čarou, 25.10.2014 v Českém Krumlově – Ántré nebo pak 31.10.2014 na Malostranské besedě v Praze.

Příjemný zážitek.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.