HIM do Prahy přivezli velkou dávku nostalgie

Přesto, že nebyl Velký sál Lucerny vyprodán jako minule, i tak se sešlo lidí požehnaně. A to je co říct, přece jen vstupné 990 Kč není jedno z nejlevnějších. Navíc to, že HIMská ortodoxie už není, co bývala, naznačovalo i pestrobarevné zastoupení příchozích, kde, i když černá vévodila, tak přeplácané dárk gotičky byly spíše výjimkou. Možná už fanoušci HIM z těchto zlo časů vyrostli a nejspíše z nich vyrostli i samotní HIM.

Koncert začal takřka na čas, snad jen s pár minutovým zpožděním, což u těchto akcí poměrně oceňuji. Ovšem ještě příjemnější překvapení nastalo v podobě předskokanů Caspian. Tyto Amerikány jsem měla možnost vidět poprvé a musím říct, že obrovské chvály kritiků se jim dostává zaslouženě. Tento čistě instrumentální projekt byl opravdu bravurně zahrán a nastartování večera se zhostil s grácií. Možná trošku vadilo dolaďování zvuku pro hlavní hvězdu večera, které nedovolilo těmto kytarovým mágům ukázat se ve vší pompéznosti. Tak snad příště.

Být předkapelou na velkých koncertech je bohužel nevděčná práce. Většina osazenstva vás totiž častokrát bere jako nutné zlo a minutu po minutě prohlíží hodinky, kdy už konečně skončíte. Po necelé hodině od začátku Caspian se Ville Vala a jeho kumpánů příchozí konečně dočkali. Sálem se rozlehlo intro „Unleash the Red“ nejnovějšího alba Tears on Tape, které se navrací do časů desky Love Metal jak textově, tak zvláště hudebně. Já osobně toto intro považuju za jedno z nejpovedenějších, jako koneckonců i celé album Tears on Tape, které po „nepodarech“ z minulých let, bylo konečně vykročení tím správným směrem. Navíc je „Unleash the Red“ jako stvořené po velké sály, kde může patřičně vyniknout. Za obrovského potlesku Intro plynule překročilo do dalšího songu nové desky „All Lips Go Blue“. Nicméně ačkoliv se čekalo, že Tears on Tape bude hlavním albem večera, tak nás HIM poměrně překvapili. Následovaly totiž vály z už zmíněného veleslavného Love Metal. Rychlejší „Buried Alive by Love“ byla jednoznačně trefa do černého, kterou následovaly další známé písně jako starší „Heartache Every Moment“, „Wicked Game“ či odrhovačka „Join Me in Death“. Za zvuku jemné kytary poměrně hezky vyzněla „Funeral of Herats“ , která ve mně probudila notnou dávku nostalgie. To všechno byla sázka na jistotu, kterou si užívali jak fanoušci, tak kapela. A zakončení v podobě „When Love and Death Embrace“ snad nemohlo být lepší.

Říz, humor, dynamičnost – to vše provázelo sobotní koncert HIM. Atmosféra sálala z pódia do celého sálu, Ville sem tam vzal do ruky kytaru a ukázal, že v něm stále dříme srdce rozervaného romantika. Samozřejmě nemůžeme opomenout ani klasické atributy – prohození nějakého toho vtípku a cigaretu trčící z koutku úst. Ačkoliv už nejsou HIM na vrcholu své slávy, tak stále mají energie na rozdávání, o neochvějném charismatu ani nemluvě. Řekla bych, že se koncert vydařil na jedničku a zbývá jen doufat, že jim to zas nebude trvat tak dlouho, než k nám opět zavítají.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!