Tradiční čínský orchestr Shaanxi Broadcasting Chinese Orchestra netradičně překvapil

Čtvrtek 31. ledna 2013 v Domě kultury města Ostravy  oslavoval čínský nový rok, který se 10. února přenesl do znamení Hada. Při této příležitosti se v Ostravě představil tradiční čínský orchestr Shaanxi Broadcasting Chinese Orchestra. Orchestr i jeho hudba působili opravdu impozantně a perfektně. Většinou lidové skladby zdůrazňovaly pravě to, o čem pojednávaly.

Například Chang’an oheň (představuje lidskou touhu po šťastném životě a budoucnosti) nebo Nádherná krajina Jiaocheng (lidová skladba z města Jiaocheng v provincii Shaanxi znázorňuje krásný výhled z Plošiny do krajiny). V druhé skladbě měla navíc sólo Dizi – čínská flétna, která dělala dojem otevírající se krajiny.

Poté následovalo ženské sólo – nádherným hlasem odzpívány v čínštině písně Můj milý pastýř (příběh dcery z bohaté rodiny, která se zamiluje do pastýře pocházejícího z chudého prostředí) a Sklenice dobrého vína (lidová píseň poukazující na otevřenou povahu lidí spolu s jejich láskou pro život).

Kolekce lidových písní ze západní Číny, konkrétně Píseň kočí, Na vzdáleném místě, Odhalení roušky a Taneční muzika mládí, provedl orchestr pouze instrumentálně, ale nic jim to neubralo na kráse. Opět se zde zrcadlila příroda, klid a místy energičnost, avšak ne tak prudká, jak ji známe z děl západních, spíše bych to nazvala „čchi“.

Suona sólo ve skladbě Všichni ptáčci uctívají Fénixe, kde suona interpretovala ptačí švitoření, bych označila jako kontroverzní. Když jsem se zaposlouchala, opravdu jsem slyšela ptačí švitoření. Při pohledu na jiné posluchače jsem zjistila, že toto sólo pro některé představovalo „moderní improvizaci“ a se zpívajícími ptáčky nemělo nic společného. Možná to způsobil velmi silný zvuk tohoto nástroje. Já jsem si však „uctívání Fénixe“ ráda poslechla a vnímala jsem spíše zpěv ptáků.

Před 20 minutovou přestávkou si posluchači vychutnali grandiózní Generálův příjezd (symbolika scenérie generála vítězně se vracejícího z bitevního pole) a poté pak Starý strom hledající své kořeny (cestovatelé se ohlížejí zpět do minulosti a uctívají své předky).

Melodie duhového mraku – této písni dominoval nástroj Guzheng (sólo), vyjadřoval silné emoce směřující k věčné lásce. Šlo vidět, že i interpretka hudbu svého nástroje velmi prožívá.

Jasmín – slavná čínská lidová píseň oslavující charakter čínských žen a zdůrazňující jejich krásu, pracovitost a houževnatost společně s jejich hledáním lásky, osudu a ideálů.

Písně Pár mandarínských kachen hrajících si na jezeře (milostná skladba, která opěvuje lásku muže ze severní provincie Shaanxi) a Velká Žlutá řeka (život na řece symbolizuje osudy lidí) bylo jako mužské sólo jediné zpíváno a cappella (tedy bez doprovodu). Na tomto vystoupení šokovalo posluchače „oblečení sólisty“ (jakési robotnické oblečení z plátna) a jeho hlas, který občas dosahoval neskutečných výšek.

Nakonec orchestr zahrál melodii s názvem Hedvábná stezka – skladba, která dala vyniknout způsobům hraní na různé lidové nástroje.

Tímto koncert nekončil. Orchestr s dirigentem Liem Zhangem nám zahráli ještě tři přídavky, kdy dva z nich byla čínská hudba. Po třetím přídavku – části Symfonie z Nového světa od Antonína Dvořáka – který posluchače doslova dostal, tleskali návštěvníci vestoje.

Podle mého se koncert opravdu vydařil a pokud se příští rok bude konat, doporučila bych Vám jej navštívit. Je to výjimečný zážitek.

Markéta Matyášová