Raymond Chandler: Marlowovo melancholické sbohem

Rytíř se špetkou bázně

Phil Marlowe se zrodil z bezejmenných postav soukromých detektivů, kterými Chandler v meziválečném období obohacoval pulpové magazíny Black Mask či Dime Detective. První román s cynickým hrdinou se silným smyslem pro spravedlnost nazvaný Hluboký spánek spatřil světlo světa v roce 1939, Sbohem buď, lásko má pak o rok později. Chandler tak inspiroval celou řadu filmových, literárních či divadelních děl a významně přispěl ke vzniku specifického žánru tzv. „detektivek drsné školy“ (hard-boiled school). Marlowe se pohybuje ve světě gangsterů, mafiánů, barových tanečnic, šarlatánů
a zkorumpovaných policistů, kteří přes svoji nízkost a korupci neztrácejí jistou dávku lidskosti. Soukromý detektiv proplouvá tímto prostředím bezúhonně jako svérázný bojovník za lidská práva. Přesto mezi sebou
a špínou světa, proti které se staví, neklade pohrdlivý odstup. Díky svému statutu částečného vyvržence společenského řádu je k rozmanitým produktům městského miazmatu poměrně empatický. Rozdíl je u něj kladem především v limitech, které má každý nastavené odlišně. Ty jeho jej předurčují k existenci soukromého očka, neboť se nehodlá přizpůsobovat institucionálním nešvarům (jeho někdejší kariéra u policejního sboru se rozpustila silou vnějších okolností). Zdravý rozum si pak uchovává verbálním sarkasmem, jenž v podobě ustavičného glosování tvoří životodárnou mízu samotného textu.

Zubr a spol.

Děj knihy je poměrně komplikovaný. Proplétá se skrze zdánlivě osamocené zločinné události, které se nakonec vzájemně usouvztažní. Příběhy Raymonda Chandlera rozhodně nejsou schematické, stejně jako jeho fikční světy nejsou jednoduše černobílé. I když se narativní zauzlení nakonec rozmotají a propojí, jeho prvky netvoří zcela uzavřený systém v té míře, jak je tomu u klasických detektivních textů „křížovkářského“ typu obvyklé. Vždy zůstane něco nedokončeného, nevyjasněného, tvořícího okraj jiných (možných) příběhů. Na začátku románu se Phil Marlowe náhodou dostane do společnosti nadlidsky silného recidivisty Zubra Malloye. Ten jakoby nedopatřením zastřelí černošského majitele místní knajpy, když plný žárlivosti hledá svoji femme fatale – tanečnici Velmu. Marlowovi není zcela po chuti, že je coby svědek zatažen do policejního vyšetřování. Ve snaze vystopovat Velmu navštíví někdejší spolumajitelku inkriminovaného podniku, toho času beznadějnou alkoholičku Jessie Florianovou, čímž spustí sérii konsekvencí, jejichž provázanost se zdá být na první pohled spíše dílem náhody. Na scénu se postupně dostává řada barvitých charakterů včetně typických postav zkorumpovaných policejních důstojníků, mafiánských kmotrů, či vyděračů bohatých dam.

Dáma, pro kterou se zabíjí

Temnou postavu osudové Velmy, tvořící iracionální propast decimující mužské city i jejich fyzická těla, komplementárně doplňuje pozitivní element ženskosti v emancipované postavě Anny Riordanové. Femme fatale „drsných“ detektivek je jakousi verzí temné Lilith, přičemž jejím opozitem je často nevinná či zkrátka jen pozitivní ženská postava, která hrdinu chápe a někdy i miluje. Ten ačkoli zpravidla končí v náručí „hodné“ ženy, sexuálně je přitahován spíše jejím „zlým“ protikladem. Zdá se, že komplexní hrdinka zahrnující oba póly by byla pro muže moc složitá, „temná“ versus „světlá“ je tedy přehlednější členění. Marlowe přitahovaný Velmou se od ní nakonec nenechá svést vědom si z toho plynoucího nebezpečí. Anna Riordanová jako zástupce pozitivní stránky ženství u Chandlera přestává být pasivní figurkou – je emancipovaná a inteligentní. Přesto u ní Marlowe nezakotví, jelikož jej pojetí bezpečného přístavu neláká. Je bludným Holanďanem, osamělým vlkem, nesmí se trvale vázat. Stejně jako většina dalších „případů“ Phila Marlowa je i Sbohem buď, lásko má audiovizuálně ztvárněna. Za pozornost stojí minimálně klasická filmová adaptace Edwarda Dmytryka (orig. název Murder, My Sweet) z roku 1944 a snímek Dicka Richardse (orig. název Farewell, My Lovely) z roku 1975 s Robertem Mitchumem v hlavní roli. Komu nestačí kniha a nespokojí se ani s její filmovou adaptací, může zvolit kompromis: Mladá fronta začala vydávat Chandlerovy „drsné“ detektivky také jako audioknihy. Prozatím je k dispozici Hluboký spánek načtený hlasem „mazaného Filipa“ Tomáše Hanáka, ale lze předpokládat, že nezůstane osamocen.

Osamělý vlk

Určité vysvětlení vysoké popularity Phila Marlowa (a některých dalších detektivních postav „drsné školy“) spočívá v teorii, že se jedná o ideální kvintesenci archetypálního ztvárnění osamělého bojovníka za spravedlnost oběti v morálně vykolejeném prostředí. Poměrně obsáhlou a velmi podnětnou studii na „marlowovské“ téma zformuloval filosof Miroslav Petříček v knize Majestát zákona: Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce (Herrmann & synové, 2000), následné interpretace tudíž vychází z tohoto textu. Trvalé napětí dané distancí mezi spravedlností, zákonem a právem předpokládá postavu pohybující se v tomto meziprostoru, která je do jisté míry odtržená od socializačních struktur společnosti. Pohyb významotvorného pole zakládajícího smysl spravedlnosti a zákona je takto schopna vnímat takřka fyzicky. Lze říct, že křivda na straně oběti vraždy (neboť odcizení života a okamžiku smrti je nejvyšší možná křivda), se do těla deteltiva vtiskává natolik, že nemůže jinak než se stát jejím zástupcem, vykonavatelem proti bezpráví. Vražda samotná sice nemůže být napravena, ale může být skrze vyšetřování alespoň odkryta a označena.

Phil Marlowe je tímto napravujícím hrdinou už z důvodu svého založení, které jej ponouká odkrývat mrtvá těla a vynášet akt zvůle na světlo. Odtud je pochopitelnější dvojsečnost jeho chování projevující se v jisté nechuti konat. Často se vydává po stopě jakoby nedobrovolně skrze vnitřní vynucení: „Popošel jsem k těm lítačkám a postavil se před ně. Teď se ani nepohnuly. Nemělo cenu do té věci strkat nos. Pročež jsem ty dveře otevřel a nahlédl dovnitř.“ Status outsidera je podmínkou této nutnosti, sarkasmus její doplňkovou komponentou. Zatímco policie pracuje pro „právo“, soukromý detektiv pracuje pro oběť. Na tomto základě je dobře patrný zásadní rozdíl mezi klasickou detektivkou (křížovkářskou) a detektivkou drsné školy. Sherlock Holmes jakožto její zástupce par excellence odkrývá vraždu a její okolnosti kauzálně vedoucí k pachateli čistě logickou rekonstrukcí (problematičnost této metody teď ponechme stranou). Na rozdíl od Phila Marlowa jej k vyšetřování nepodněcuje ani tak samotný fakt násilí, jako spíše intelektuální výzva. Vražda se tedy dostává do pozice anomálie, jíž lze logickou cestou vysvětlit a rozřešením ji symbolicky odstranit. Petříček k tomu píše: „Je to snad zvláštní, nicméně se vskutku zdá, že zejména v detektivních románech drsné školy není primární otázka, jak došlo ke zločinu, co k němu vedlo a jak byl vypátrán vrah, nýbrž: co donutilo (přimělo) soukromého detektiva jednat?“

Lze jen dodat, že po dočtení druhé knihy Raymonda Chandlera zůstane čtenáři nejspíše lehce nahořklý pocit melancholie evokující již její melodramatický název. Ty, kterým kromě sladkobolného rezidua zůstal i dostatek entuziasmu pro následující marlowovské variace, jistě potěší informace, že Mladá fronta již vydala také třetí román Vysoké okno (2012), přičemž další tituly v řadě budou nejspíše brzy následovat.

Název: Sbohem buď, lásko má
Autor: Raymond Chandler
Počet stran: 256
Cena: 249 Kč
Vydal: Mladá fronta, 2011

Marek Jančík