CALL IN: volání po světle v temném vesmíru

V Grimmelshausenově Dobrodružném Simpliciu Simplicissimu vystupuje mýtický tvor zvaný Baldanders, jenž nabývá nevyčerpatelné množství nových podob. Obdobný pocit z tvarové neuchopitelnosti tvůrčí postavy lze lehce nabýt při setkání s dílem Alejandra Jodorowského. Jeho mnohovrstevnaté a dějově velmi bujné třísetstránkové dílo Incal se stalo skutečnou klasikou, kterou by žádný komiksový čtenář neměl pominout. Hlavní hrdina John DiFool, soukromý detektiv třídy R, se noří do panoptikálních zákoutí rozmanitého fikčního světa plného mutantů, kyborgů, robotických vojáků a mimozemšťanů. Spolu se svým věrným mluvícím ptákem Deepem, nařvaným humanoidem Killem – Vlčí hlavou, legendárním bojovníkem Metabaronem, jeho androgynním synem i bujně tvarovanými sestrami Animah a Tanatah naplňují vůli tajemného Incalu. Ten je však něčím víc než jen tzv. MacGuffinem, čili záhadně se tvářícím objektem, postavou či fenoménem, kolem kterého se celý děj otáčí, ale jeho skutečná podstata není pro vývoj děje určující. Podobné předměty jsou charakteristické pro celou řadu dobrodružných filmů či knih (namátkou třeba různé artefakty v sérii Indiana Jonese), kde „jde o ně“, ale není to vlastně „o nich“. Incal je na první pohled podivný artefakt jehlanovitého tvaru, na který DiFool náhodou narazí během útěku skrze kanalizaci megaměsta, čímž se řadový sci-fi příběh na způsob detektivky drsné školy promění ve velkolepé galaktické divadlo náboženských rozměrů. Záhy se totiž ukáže, že Incal je samostatně myslící entitou, která má jakýsi plán na záchranu vesmíru na základě úspěšné předpovědi budoucího vývoje. DiFool se tedy stává „jen“ nositelem Incalu a plnitelem jeho vůle za spolupráce svých kolegů.

Být či nebýt

O co v oněch zběsilých eskapádách odehrávajících se v zastrčených koutech galaxie a na všech možných úrovních vědomí přesně jde a jaká je skutečná podstata Incalu prozrazovat nehodlám, jelikož je to součástí zábavné pointy. Stačí snad podotknout, že jde o samou podstatu bytí či nebytí, přičemž Jodorowsky s Moebiem se neváhají ocitnout tváří v tvář ani samotnému Stvořiteli. Vše je prostoupeno rozmanitou náboženskou symbolikou a rámováno východně-mystickou formou, jež nezapře vliv Learyho drogové generace. Téměř každý prvek Jodorowského fikčního světa je vrchovatě sémanticky naplněn. Symbolické významy a jejich nositelé jsou dovedeny až k absurdní grotesknosti, při níž si nelze nevzpomenout na práci Káji Saudka. Příběhem neustále křižují varietně makabrózní postavy, jako například psychokrysy, reagující na strach zvětšením do obřích rozměrů, kyborgizovaný Prezident megapole vtělující se do forem zabijáckých robotů, civilizace ptákomorfních Bergů, očekávající tisícileté zlaté období své říše, či kasta 3D diváků – telemanů, sledující útěk hlavních hrdinů skrze sebevražedné živé vstupy tele-reportéra.

Cirkus bude!

Navzdory silně eschatologickému konceptu příběhu není Incal žádná protivná sektářská agitka, nýbrž především vtipný a mnohovrstevnatý fantastický epos, který se svou rozmanitostí blíží snad jen bohatství světa Hyperionu Dana Simmonse. Jodorowského specifická estetika často variuje mezi cirkusovou manéží, svéráznou intelektuální groteskou a béčkovým science fiction. Všudypřítomný ironický nadhled nedovolí jeho kreacím spadnout do scientologických úrovní L. Rona Hubbarda či komiksových zhůvěřilostí na způsob „psychoanalyticko-mystického“ Dantova Inferna. Moebiova old-schoolová kresba je místy detailní a plná skrytých narážek a vtipů, jindy zabírá velké barevně psychedelické celky. Podzemní futuristické megaměsto je jak z pera Julese Verna adaptovaného Georgem Lucasem a říznuté Williamem Gibsonem. Každý scifista si zde najde to, co vždycky chtěl (a nejspíš i to, co nikdy nechtěl): galaktické hvězdné války, kyberpunkovou anarchii i metafyzické démony. Ať už budete mít pocit, že Jodorowsky si vážně zahrává s vaším světonázorem, nebo se budete jen výborně bavit, dostane se vám slušné dávky pop-kulturní závrati.

Jodorowsky v Čechách

Alejandro Jodorowsky ovšem není známý jen jako komiksový tvůrce. Tento chilský Próteus svoje bizarní nápady vtěluje do všech možných forem, ať už se jedná o filmovou režii, divadelní hry, komiksové scénáře nebo cirkusové eskamotérství. V Čechách je jeho mnohostranná osobnost známá především díky filmu Svatá hora (The Holy Mountain, 1973), který byl v ČR oficiálně uveden v rámci Projektu 100 v roce 2008. Jeho další kritikou a veřejností střídavě oceňované i zatracované snímky, z nichž některé dosáhly kultovní pověsti, v naší kinodistribuci prozatím uvedeny nebyly, ačkoliv jsme je mohli vidět na nejrůznějších festivalových přehlídkách. V roce 2003 u nás vyšel v nakladatelství Egmont Jodorowského komiks Kasta meta-baronů, Svazek první: Praděd Oton (kresba tentokrát od Juana Gimeneze). Nepočítaje krátkou erotickou povídku v magazínu XXX Comix, jednalo se o doposud jedinou Jodorowského grafickou novelu vydanou v češtině – bohužel bez silnějšího zájmu ze strany čtenářů či kritické pozornosti. Tato první část pozdější série navazující na slavný Incal rozšiřuje background jedné z jeho hlavních postav, neporazitelného superzabijáka Metabarona.

Specifický humor pracující s pokleslostí a charakteristická přebujelost fikčního světa hemžící se slovy jako „techno-technika“, „metačlun“ či „psychokrysy“, může působit vytržením z kontextu směšně a nepochopitelně. Určitým způsobem připomíná jednu z prvních filmových šedesátkových verzí Batmana režiséra Leslieho Martinsona, v níž se Batman a Robin prohánějí navlečení v křiklavě modré a červené dresy a vesele po sobě pokřikují věty jako: „Támhle je naše bat-koptéra“, či „podej mi bat-hák, pověsím jej na bat-lano“. Genialita Jodorowského světa vyjde najevo teprve v rámci konceptu celého příběhu. Proto považuji souhrnné vydání Incalu v jedné vázané knize za zásadní počin na české komiksové scéně a splacení velkého nakladatelského dluhu.

Název: Incal
Autor: Alejandro Jodorowsky
Kresba: Moebius
Počet stran: 308
Cena: 689 Kč
Vydal: Crew, 2011

Marek Jančík