Levellers ve vyprodané O2 Brixton Academy zazářili

Brixton, jedna z mnoha částí Londýna, ležící na trase metra Victoria line, byla dne 19. 3. ve večerních hodinách plná spoustou různých individuí a všechny puby v okolí O2 Brixton Academy narvané k prasknutí. Ne, důvodem opravdu nebyl fotbalový zápas mezi Anglií a Irskem, ale koncert skupiny, která doma již zlidověla, koncert folk-punkových Levellers z Brightonu.

Otevření dveří Academy krátce před sedmou hodinou večerní provázelo rozdělení všech čekajících na dvě skupiny, na majitele mobilní sítě O2 a ty ostatní. Následovala buzerace od zdejších security, jako „nestůjte u zábradlí, nestoupejte si a seďte na zadku, první dvě řady musí bezpodmínečně zůstat volné“, atd. Na koncert byly totiž prodávány dva druhy vstupenek. Na stání k podiu a tzn. circle – balkon, odkud se stal koncert úžasným zážitkem.

V 19:45 místního času přišli na pódium Wonder stuff, kapela slavící 25 let na hudebním nebi, ovšem publikum do varu nedostali ani náhodou, všichni byli natěšení právě na Levellers. Mezi fanoušky se proslýchalo, že zde mají točit své další live CD/DVD což se následně potvrdilo. Levs, jak jsou mezi fanoušky láskyplně nazýváni, začali svým velkým hitem One way of life, který mě osobně vehnal slzy do očí. Nebylo to tím, že by hráli mizerně, ale v tom textu je pro mě tolik emocí spojených s velkou láskou k téhle Brightonské partičce. Následovaly The game a 15 years z desky Levelling the land. Následná písnička Boatman se pro nás stala symbolem celého výletu do Londýna a zpívali jsme si ji i při plavbě na Temži o dva dny později.

Pak nastoupil Steve Boakes se svým didgeridoo a společně s houslemi a pochodovým bubnem zahrál i on svůj Jig. Charlie, bubeník Levellers,  se znovu vrátil v některých písničkách k pochodovému bubnu, díky kterému se dostane i dopředu mezi ostatní. I klávesák Matt tentokrát nezůstal jen u kláves a kytary, vedle sebe měl i dva velké kotle a v několika písničkách využíval i megafon.

Další část koncertu zahájil Simon svým výkřikem liberty (svoboda), kterým již tradičně uvádí Liberty song. Po skladbě Far from home, kterou si obvykle zpívá celý sál, přišly písničky Hard Fight, Dance before the storm, kdy si většina poslouchačů nutně musela držet za uši protože to Markovi prostě „ujíždělo“ kamsi do míst, pro které ta písnička napsaná nebyla. Last days of Winter a The Devil went down to Georgia, napsaná country skupinou Charlie Daniels Band v roce 1979, která se v UK Charts umístila na 14. místě.

Po Sell out přišla na řadu další písnička, která myslím nejen mě opět dohnala k slzám. Another man´s cause patří k mým nejoblíbenějším kouskům už kvůli svému úžasnému textu, ovšem když jsem ho slyšela naposled, Mark ji nezazpíval zrovna nejlépe a celkově bych tu písničku označila za jednu z nejemotivnějších v celé historii kapely. Tentokrát to ale nezkazil a zpívala s nim celá Academy. Poslední tři písničky před přídavky byly klasiky. The Road, Riverflow a Battle of the Beanfield připomínající události z roku 1987 poblíž Stonehenge. Mezi přídavky se objevila i písnička Hope street, která pro mě byla velmi milým překvapením, přátelská Carry me a energická Cholera well. Celý set uzavřeli písničkou Beautiful day, bez kterého si nikdo neumí jejich koncert představit a podle které pojmenovali i svůj festival, který probíhá v srpnu v Escot park poblíž městečka Ottery St Mary.

Kdyby ten večer právě teď skončil, byl by to jeden krásný koncert se spoustou hudebních překvapení. Ale on neskončil, naopak se po koncertě konala oficiální afterparty v klubu Brixton Jamm nedaleko od Academy. Zhruba od 23:45 zde vystoupila spřátelená skupina 3 daft monkeys aby je v 01:00 vystřídali samotní Levellers a mohl začít Levelling the land DJ set. Doufali jsme, že budou ještě hrát ale pouštěli nám svoje oblíbené písničky, pilo se a všude vládla super nálada. Role DJ se ujali Matt, Simon a Jon za tanečního doprovodu Marka a Charlieho. Jeremy se jako jediný z nich raději držel v pozadí a povídal si s lidmi u baru. Když kolem třetí v noci zmizel poslední člen kapely, byl nejvyšší čas to ukončit a odejít na Marsham street spát.

Levellers mají lidem pořád co nabídnout. Svoje fanoušky nezklamou a každý jejich koncert je tak nabitý energií, jakoby jim pomalu netáhlo na padesátku, ale pořád to byli „ty ztřeštěný dvacetiletý kluci“ jako kdysi dávno a stále mají co sdělit světu. Vzhledem k tomu, že na podzim nebudou koncertovat, se třeba se dočkáme i nové desky, teď ale můžeme čekat na vydání Levelling the land Live CD/DVD, o kterém budeme informovat.

Fotografie z koncertu najdete na následujícím odkazu, autorem je Romana Svobodová. – kucinka.rajce.idnes.cz

Setlist, v závorce název alba a rok vzniku:

• One way of life (Levelling the land, 1991)
• The game (Levelling the land, 1991)
• 15 years (Levelling the land, 1991)
• The Boatman (Levelling the land, 1991)
• Jig
• Liberty song (Levelling the land, 1991)
• Far from home (Levelling the land, 1991)
• Hard fight (EP, See nothing, Hear nothing, Do someting, 1992)
• Dance before the storm (EP, See nothing, Hear nothing, Do someting, 1992)
• Last days of winter( EP. See nothing, Hear nothing, Do someting, 1992)
• Devil went down to Georgia (EP, See nothing, Hear nothing, Do someting, 1992)
• Sell out (Levelling the land, 1991)
• Another man´s cause (Levelling the land, 1991)
• The road (Levelling the land, 1991)
• Riwerflow (Levelling the land, 1991)
• Battle of the Beanfield (Levelling the land, 1991)
• Hope Street ( Zeitgeist, 1995)
• Carry me (A weapon called the world, 1990)
• Cholera well (Letters from the underground, 2008)
• Beautiful day (Mouth to mouth, 1997)

Lucie Borecká

Vznikla jsem z ničeho... nebudu se pokoušet narvat sem dvacet let života. Někdy smutných, jindy veselých.. Jsem jaká jsem. Kdysi dávno jsem se vzhlídla ve světě festivalů a koncertů a tam jsem taky nejspokojenější. Hudba mě provází celým mým životem. S ní jsem se narodila.. s ní i umřu.. a mám jednu velkou závislost... Levellers... a teď vlastně moji dceru Jasmínu