White Lies – Nezníme jako Joy Division

Dnes odehrajete už svůj druhý koncert v České republice. Jak na Tebe osobně naše země působí, co atmosféra a fanoušci…?

Ze všeho nejvíc máme rádi české pivo, pijeme ho v podstatě kdekoliv na světě. Ale abych řekl pravdu, posledně jsme v Česku hráli na Planet festivalu a ten byl opravdu mizerný. Celý festival byl zvláštní a působil tak trochu nepřipraveně. Na druhou stranu je třeba uznat, že publikum bylo skvělé a věřím, že stejné bude i dnes večer. Vždy jsem se chtěl podívat do Prahy, dnes jsem tu poprvé a rád bych se stihnul i projít. Takže, dnes večer to bude paráda.

Plánujete se v Praze zdržet déle?

Jen dnes večer, zítra hrajeme ve Vídni.

Teď bych se s tebou rád chvíli bavil o novém albu – Ritual. Už na první poslech je zřejmé, že oproti prvnímu jste na dvojce použili mnohem více elektroniky. Určitě  jste poslouchali mnoho nových kapel, které vás do určité míry ovlivnily. Mohl bys vyjmenovat některé z nich?

Myslím, že to není jen o kapelách. V posledních letech jsme obecně začali poslouchat mnohem více elektronické hudby. Když jsme nahrávali album, objevovali jsme kapely jako Nine Inch Nails, jenž nikdo z nás dříve moc neposlouchal. Když jsme se dozvěděli, že některé jejich věci produkoval Alan Moulder, který s námi na nové desce pracoval, rozhodli jsme se NIN trochu omrknout a zalíbili se nám. Ale opravdu je tu celá řada elektronických kapel, které posloucháme každý den.

Kdy vznikl a co přesně znamená název desky „Ritual“?

Název samotný vznikl až po dokončení všech písní. Je to slovo, které podle mě nejlépe popisuje rozdílné aktivity a nápady, jež jednotlivé písně reprezentují. Každá píseň je o určitém rozptýlení a cennostech, které lidé ve svém životě mají, například náboženské, kdy lidé vkládají svůj život do náboženství a víry. Ale může se jednat třeba i o práci, vztahy, rodinu. Myslím, že je to i o posedlosti touhou něčeho v životě dosáhnout, mít rodinu, skvělou práci. Všem těmto věcem je přirozeně přikládána velká důležitost, což je staví na stejnou úroveň.

Je na Ritualu píseň, kterou považuješ za nejlepší, Tvůj osobní favorit?

Jasně, moje oblíbená je Power and the glory. Těžko vysvětlit proč, asi nemám žádný specifický důvod. Prostě když tu písničku slyším, jsem na ni hrdý. Kdybych ji poslouchal a byla by to píseň jiné kapely, hodně bych žárlil. Líbí se mi jak k sobě melodie a ostatní součásti pěkně pasují.

Co říkáš na to, že spousta časopisů a kritiků Vaši hudbu přirovnává k Joy Division? Osobně si nemyslím, že je to zrovna šťastné přirovnání, ale setkávám se s ním čím dál více. 

Souhlasím s Tebou, není to nejlepší přirovnání. Samozřejmě, jsou tady určité podoby, ale stejně tak jsou tady podoby mezi White Lies a Brucem Springsteenem. Záleží na tom, kterou z nich si zrovna vyberete.

Mohl bys vyjmenovat některé své oblíbené kapely? Poslouchal jsi vlastně někdy Joy Division?

Ani moc ne. Hudba, kterou poslouchám, se mění každý den, zrovna dnes jsem začal poslouchat album kapely Dutch Uncles, které mi doporučil můj kamarád. Moc si ho užívám, zní skvěle.

Většinu textů White Lies jsi napsal ty. Prozraď, co Tě při psaní inspiruje a kde bereš nápady?

No, nejsem si úplně jistý, co přesně mě inspiruje. Hodně se dívám na události denního života, ale z úhlů, které podle mě většina lidí ignoruje. Snažím se přijít na to, proč se ty věci dějí a jaká reakce na ně následuje. Ritual je o běžných událostech a lidech, o věcech, jež tyto lidi pohání a dodávají jim sílu. Ale to platí zrovna pro tohle album. Kdo ví,  jaké pocity budu mít při psaní textů pro to příští… Psaní obecně miluji odjakživa, už ve škole jsem hodně psával a přinášelo mi to určité uspokojení. Moje texty nejsou myšleny jako dramatická tvorba nebo něco podobného, jsou více o pochopení emocí a jsou hodně expresivní. Snažím se v nich nejlépe popsat, co si o dané věci myslím.

Na koncertech i na novém albu s Vámi hrají ještě dva další členové – kytarista a klávesák. Uvažovali jste někdy nad tím, že byste je přijali do White Lies jako oficiální členy kapely?

Mnoho kapel bývá doprovázeno dalšími, neoficiálními členy. Já, Jack a Harry spolu hrajeme už asi 7 let, vlastně už od doby, kdy jsme byli teenageři. Odjakživa jsme spolu skládali písně a když jsme založili White Lies, věděli jsme, že budeme potřebovat někoho, kdo bude hrát klávesové party, které píše Harry. Prostě rádi píšeme a skládáme jen my tři.

Předtím, než jste oficiálně založili White Lies,  jste hráli ve stejném složení pod názvem Fear of flying. Co vás vedlo ke změně názvu?

Ve Fear of flying jsme hráli, když nám bylo zhruba 15 – 18 let, tuším. Měli jsme hromadu písní, některé z nich byly hodně povedené. Když jsme všichni vyšli školu, chtěli jsme prostě začít něco nového a hlavně začít hrát trochu jinak.

Na závěr trochu odbočím od hudby. Anglie je jak známo země fotbalu a tak ti musím položit otázku: Co White Lies a fotbal?

Já osobně o fotbale nevím vůbec nic, nikdy jsme se o něj nezajímal. A mám pocit, že ani nikdo z kapely.  Vlastně, možná Harry, ale to by ses se musel zeptat jeho. A ještě Tommy, náš klávesista, ten tu byl na zápase Sparty Praha.

Moc děkuju za rozhovor a hodně štěstí v hudbě i v životě.

Děkuju, tobě taky a užij si dnešní koncert.

Redakce