O Camille Laurensové jsem nikdy předtím neslyšela, a tak jsem se bez předsudků mohla pustit do čtení. Musím říci, že již po několika prvních stránkách jsem si její styl zamilovala a chtěla se o ní dozvědět více, ale předsevzala jsem si, že po ní začnu pátrat až po dočtení, abych nerušila svůj první – a nikdy se už neopakující – dojem. Je to totiž skvělá technika, jak se oprostit od názorů ostatních, od stereotypů; být takovou tabulou rasou, nenechat se ovlivnit, mít co nejširší záběr pohledu, co nejtolerantnější perspektivu. Posléze mě samozřejmě zajímalo, jak její počin hodnotí i ostatní – protože není nad sdílení – a zjistila jsem, že V náručí mužů je autorčiným sedmým románem, který byl příznivě recenzován v tisku a přeložen do více než dvaceti jazyků.
Camille Laurensová vystudovala literaturu a sama působila jako profesorka. Ze stránek její knihy přímo čiší láska k jazyku, cit pro literaturu, vášeň vyjádřit myšlenky slovy, třebaže bývá těžké vystihnout několika popsanými listy danou atmosféru – minimálně pro většinu z nás. Pro Laurensovou je to hračka. Nebo alespoň koníček. Znáte ten pocit, kdy máte chuť si některé pasáže přímo vtisknout do paměti; kdy vám určitá vyjádření tak přirostou k srdci, tak vystihnou povahu dané situace, že vás láká číst je stále dokola, že vás něco nutí na ně nezapomenout? Já si takové myšlenky obvykle poznamenávám na kousek papíru; při čtení Laurensové kolem mě odstavce, metafory a trefná přirovnání jen lítaly: jak ráda bych je zachytila, uzamkla, svázala do řetězů, uchopila do hrsti a nikdy nepustila! Její jazyk je plynulý a hravý, precizní a okouzlující, nevšední a magický.
Samotným románem (toť označení vydavatele, já bych knihu označila spíše „románovou mozaikou“) se prolíná jediná dějová linka, na kterou navazují kapitoly zabývající se muži. Autorka (jak Laurensová, tak i autorka knihy uvnitř románu, která ony střípky příběhů vypráví střídavě v ich a er-formě) je fascinována muži, ať se jedná o otce, manžela, lékaře, milence, či tajemného neznámého… Její zvláštní náhled má své osobité kouzlo, kniha není v žádném případě nějakým feministickým výkřikem, ba spíše naopak, a jak se uvedeno v doslovu (Lubomír Martínek), přestože Laurensová nepoukazuje na své předchůdkyně, příjímá odkaz slavných spisovatelek, jako byly Virginia Woolfová nebo Simone de Beauvoir. Camille Laurensová je kultivovaná, nepatetická, přímá. Snaží se jít k podstatě, odhalit roušku tajemství lidských vztahů.
„… Přesto, navzdory oněm poutům, touží po tom, aby se k němu mohla přiblížit a přitom mít volný pohyb, podobající se pohybu života – netřeba, aby uvazovací kolík byl příliš blízko anebo lano moc krátké (některé provazy by měly být už přeseknuty). Namísto bárek přísně srovnaných vedle sebe na břehu dává přednost člunu, který se opodál, na kraji přístaviště, pohupuje na vlnách. Člověk ví, že je tu kotevní lano, že člun je upevněný, ale není to vidět, protože tancuje.“
Román Camille Laurensové ve mě zanechal něco nepopsatelného. Není to děj, ani forma. Jde o pocit. O nedefinovatelné stanovisko k podstatě života. O názor na svět, názor na lidi. Prožívání. Pozorování.
Více z LaCultury...
19. srpna, 2011 Divokej Bill slaví 1.000. koncert kariéry Úvalská skupina Divokej Bill 9. září oslaví svůj 1.000. koncert kariéry. Speciální jubilejní koncert Divokej Bill odehraje, jak jinak než v rodných Úvalech u Prahy, kde kapela před […]
2. února, 2015 Mizerové vládnou obrazovkám Poslední dobou jsou stále více populární postavy, které jen stěží divák zařadí mezi kladné a vychované. Jejich vzhled je provokativní, jejich chování se v hodinách etiky rozhodně neučí. […]
27. srpna, 2014 Samhain – keltský nový rok Přijměte pozvání na oslavu keltského nového roku, plného hudby, zajímavostí ze života Keltů a ukázek tradičních řemesel. Neváhejte a pojďte s námi do dvou archeoparcích v Prášilech a […]
24. srpna, 2020 Trilobiti ve světle poetických metafor Představte si šamanský rituál, při němž indiáni přivolávají déšť. Tančí kolem ohně, vynášejí magické formule, přinášejí oběti. A druhý den skutečně začne pršet. Zázrak? Důkaz existence […]
21. června, 2021 Malé ryby také ryby aneb jak využít mikrozměn Tuto myšlenku představuje psychoteraputka a koučka Miriam Junge ve své knize Malé kroky s velkým účinkem: minimálními změnami k maximální spokojenosti. Během pandemie jsme měli mnozí tak […]
29. dubna, 2012 Čekají nás další přívaly jazzové muziky První polovina jarní části Ostrava Jazz Nights je za námi. Představili se nám rozjetí Black Stone Raiders, kteří celý festival odstartovali. V březnu je následoval Alain Caron se svou […]
19. května, 2021 Ostrava plná upírů, přízraků a černé magie Po teoretické práci Černý bod, v níž Martin Jiroušek rozebírá hororový žánr v českém a československém kontextu, přichází sbírka praktických ukázek – unikátní sborník Fialoví ďábli. […]
17. listopadu, 2022 Vlaštovčí kopec Americká autorka Donna Everhartová napsala knihu s názvem Vlaštovčí kopec a přeneseme se v ní do Georgie v USA.
Smolaření. Říká vám tento termín něco? Já věděla zhruba o co se jedná, […]
11. července, 2014 Hledáte čtení na cestu? Znáte to, kufry plné zcela nezbytných věcí a teď je tam ještě nacpat nějaké to vydatné čtivo. Ideálním řešením jsou paperbacky – lehké, ale výživné – nebo audioknihy, které si mohou během […]
18. července, 2020 Moje super (ne)realita Bell po deseti letech opustil její partner a ona se teď, na prahu čtyřicítky, pokouší zvyknout si na novou situaci. Cítí se sama a neví, jak by měla naložit se svým životem. Věnuje se […]
24. října, 2024 Mlha
Kristina Ohlssonová je autorka, jejíž tvorba mě dosud míjela. Říkala jsem si, aha, další severská detektivka...Jenže v nabídce od Albatros Media s recenzními knihami byla i Mlha. Mě […]
Studentka Masarykovy univerzity, oboru Evropská hospodářská, správní a kulturní studia, která by ráda procestovala celý svět. Píše ráda o všem, co se děje kolem, zajímá se o kulturní dění, politiku, jazyky a ve volném čase o sport - zejména běh a snowboarding. Její "srdeční" zemí je Francie a "cestovatelským snem" Kapské město.