Staré Pušky aneb nový punkový fenomén

Není to tak dávno, co k mým uším ze všech stran doléhaly zvěsti o skupině jménem Staré pušky. Musím se přiznat, že ač to byly zvěsti více než pozitivního charakteru, tak jsem jim věnovala pramálo pozornosti. Až jednoho chladného večera, když jsem hledala něco zajímavého, jsem zabrousila na stránku www.starepusky.cz.

Nejen že mě překvapila příjemná hudba a velmi dobré provedení stránek samotných, ale dokonce se mi spustily videoklipy. Ještě víc mě zarazilo, když jsem v nich viděla známé tváře jako Sidneyho, zpěváka jedné z nejznámějších ostravských punkrockových skupin – Degradace, Barta z opavského Proti Směru, či Standu z Naarden. Už tato jména nasvědčují tomu, že když se tato trojka sejde, tak z toho nemůže vzejít nic špatného.

Ale aby to nebylo jen o mě a mém údivu, tak se podívejme, co nám, na Pušky prozradil sám Bart.

Začněme od začátku. Kde se vůbec vzal nápad založit tuto kapelu?

Bart: Založit kapelu nás napadlo před pár lety a to hlavně proto, abychom měli záminku se více vídat. Všichni jsme letití přátelé, bohužel  ale každý z jiného města. Každý také máme svou vlastní kapelu, které se věnujeme, koncertujeme s ní atd. To vedlo k tomu, že jsme dlouho zůstávali pouze u řečí. Byl sice nápad, ale nebyl materiál. Osud ale nejspíš chtěl, ať se my tři lumpové spolčíme. Vše začalo, když Sidney složil pro Degradaci song „Nás se učit nebaví“. Klukům se skladba příliš nelíbila,  a tak nám Sidney zavolal, že má song a pár dalších nápadů, a že možná přišel čas do toho vlítnout. Ani Standa, ani já jsme nebyli proti, protože Sid je skvělý člověk, muzikant a textař. Domluvili jsme se na názvu a projekt Staré pušky byl na světě. Projekt říkám záměrně, protože původně to měla být jen taková legrace, něco co nás baví. Chtěli jsme vydat CD, udělat radost sobě, pár přátelům a o koncertech jsme ani neuvažovali, protože nás zaměstnávaly naše vlastní kapely. Jenže CD si u lidí získalo větší oblibu, něž jsme čekali a rázem bylo vše jinak. S nabídkami na koncerty se roztrhl pytel, stejně tak jako s pozitivní kritikou, i negativní samozřejmě, a byla by škoda toho nevyužít. Proto už nevnímám Staré pušky jako projekt, ale jako oficiální kapelu, která, doufám, vydrží.

Na internetu jsem četla něco jako „Nový projekt speváka z Degradace“ Můžeme tedy říct, že to byla hlavně Sidneyho iniciativa?

Bart: Nebýt Sidneyho Pušky by nikdy nevznikly. Je ústředním skladatelem hudby a textů. Není to o tom, že by zbytek kapely byli lenoši, ale proto že naše vlastní kapely nás dost zaměstnávaly – přípravy CD atd. Ale Sydney má stejně svůj specifický styl, který se nám líbil natolik, že by byla škoda ho narušovat . Myslím, že takhle to má spousta kapel, protože buď song vznikne společným jamováním, anebo je v kapele někdo, kdo to vede. A u nás je to Sidney. Jinak fungujeme na bázi standardní kapely: diskuse, řešení, alkohol, shánění peněz, alkohol, koncerty, alkohol (smích).

Proč zrovna název Staré Pušky?

Bart: Už před lety jsme špekulovali nad názvem. Padaly návrhy jako Roteiro – podle fotbalového míče, Old guns, potom Danny and Old guns, ale nakonec jsme se shodli na názvu Staré pušky. Ne, že by nám bylo tolik, ale v punkrockové scéně se pohybujeme už pěknou řádku let a máme odžito na dalších pět životů dopředu. Tak proto Staré pušky. Je to sice takový ne příliš IN název, ale když je nejposlouchanější kapelou u nás Kabát, tak proč se nejmenovat Staré pušky?

Jak byste vůbec charakterizovali Vaši hudbu?

Bart: Charakterizovat naší hudbu je velice složité. Na bandzone jsme uvedli punkrock a hned se do nás „internet heroes“ pustili, že naše hudba nemá s punkem nic společného. Já myslím, že má. Už jen proto, že všichni členové jsou už dlouho svým způsobem součásti punkrockové scény. Myslím, že punkrock nemá nějakou normu, a pokud ano, tak popírá sám sebe. Každopádně škatulka není důležitá a pokud ji chcete, tak hrajeme sweet punk (smích).

Jaká jsou hlavní témata textů a kdo je skládá? Podílí se celá skupina?

Bart: Hlavním tématem textů jsou ženy, vztahy, nostalgie, strasti i slasti běžného života. Člověk ale nikdy neví, na jaké téma složí další song. Jak už jsem řekl, textařem je Sidney. Co se textů týče, tak na nových písničkách pracujeme už více společně, ale i přesto je jejich hlavním tvůrcem Siďoš, stejně tak i hudby.

Když už jsme u toho skládání. Vznikají prvně texty a až pak hudba, nebo naopak?

Bart: Někdy člověka napadne nejprve text a pak se složí hudba. Jindy zase prvně pěkná melodie, do které se následovně složí text. A to je ve většině případů!

Jaké jsou vůbec vaše hudební inspirace? Nacházíte inspirace i jinde než v hudbě? Co třeba knihy, filmy, či zážitky z obyčejného života?

Bart: Myslím, že jsi inspirace vyjmenovala sama.

Čistě pro zajímavost. Jaká je vaše nejoblíbenější skupina/interpret, song, film a kniha?

Sid: Já už pět let oprašuju Stouny. Tím, že toho mají tolik, tak v nich nacházím pořád něco nového. Ale jinak Clash, Police, Slade, Roda Stewarta, Johnnyho Cashe, Ramones a všechny fajne punkrock bandy. Song asi „Wild Horses“ a třeba píseň „Highwayman“ se mi celkem líbí, ale to se často mění. Z filmové tvorby asi Pelíšky a Chalupáři, Forest Gump, Frajer Luke. Kniha RS na večné časy!

Bart: Z kapel mám rád například Ramones, Poison, a severskou scénu – Backyard Babies, Hellacopters. Nej song je asi „Hurts“ od Cashe a „Nessun dorma“ z opery Turandot. Ty mi budou hrát až skonám (smích). Z filmů mám rád staré české klasiky, dále pak V jeko Vendeta,Vinnetoua a animované pohádky ala Hledá se Nemo. Kniha 1984 od Orwella a autobiografické knihy o různých kapelách.

Standa: S muzikou je to složité. Podle nálady se střídá i styl hudby, co do sebe rvu. Třeba v současné chvíli jsou to různé mod kapely v čele s The Who. Ale když se třeba chystám ven na pivko, rád se nakopnu Cock Sparrer, Cockney Rejects, nebo Contra Boys. Na filmy moc nehledím, spíš dokumenty o čemkoliv. A s knihami je to v podstatě to samé. Ale rád si vždy přečtu knihy týkající se fotbalové a hools tématiky.

Zpátky k Vaši hudbě. Vydali jste CD „Sladkých 11“. Jaké jsou ohlasy?

Bart: Většina ohlasů je velice pozitivních. Hodně lidí kouká na naše stránky a na bandzone. Píší nám, že jsme se tou, či onou písní trefili do jejich nálady, pocitů, srdcí a to je úžasné. Myslím, že jsme ani jeden netušili, že se naše hudba bude tak rychle šířit. To má ale i stinnou stránku. Čím více se daří, tím více lidem to drásá nervy a píšou nám, že zníme jako No Name, Kryštof a že hrajeme stupidní popík. Nevím, spousta kapel se mi nelíbí, ale že bych jim to psal, to asi ne. Samozřejmě, že každý má právo na názor a dokud bude těch kladných ohlasů více, než těch záporných, budeme vědět, že to celé má smysl. Každopádně i záporná reklama je reklama.

CD jste nechali volně ke stažení na svých stránkách, proč to?

Bart: Rozhodli jsem se tak po ostravském koncertě. Do té doby měli fanoušci možnost poslechnout si na našem webu pouze prvních pět songů. Nejsme kapela, která má za sebou nespočet vydaných nosičů a z těch největších pecek, které lidi notoricky znají, si utvoří playlist. Máme jedno CD a z něj hrajeme písničky. Je potom na houby, když prvních pět skladeb s námi fanoušci odzpívají a zbytek jen koukají. Chceme, aby si koncert užili, jak lidé, tak my. Proto jsme se rozhodli dát CD ke stažení.

Zůstaneme-li u vašeho webu, dá se na něm najít poměrně dost klipů klipů. Chystáte video na všechny songy?

Bart: Natáčení klipů nás opravdu baví. Každopádně to ale není taková sranda, jak jsme mysleli. Naštěstí máme přátele, kteří nám natočili klipy v podstatě za hubičku. Jen díky nim jsme si mohli dovolit  natočit 4 klipy a jeden dokument. Pro své fanoušky teď připravujeme Live klip z našeho prvního koncíku z opavské tetovací konvence. K aktuální desce už nemá smysl točit další klipy, ale pracujeme na nových věcech a k těm určitě nějaký ten klípek zase bude.

Co se týče Vašich plánů, jak to vypadá s budoucností Pušek?

Bart: Náš sen je vydržet na scéně přinejmenším tak dlouho jako Rolling stones (smích). Ale až čas ukáže, jak to vše dopadne. Máme elán, motivaci a naplánované skvělé koncerty. Druhá věc je ale ta, že je opravdu náročné se scházet a zkoušet. Ale pevně věřím, že to zvládnem a budeme našim věrným fanouškům dál dělat radost naší hudbou, stejně tak pít krev těm, co nás pomlouvají. S pozdravem Bart, koukněte na www.starepusky.cz.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!