Kinoautomat – první interaktivní film na světě vznikl v Československu

Před brněnským kinem Scala se už nějakou dobu před začátkem projekce hemžily davy lidí a uvnitř se vytvořila nevídaná fronta. Fanoušek filmů, zvyklý na mizivou návštěvnost českých kin, musel tentokrát zaplesat. Obě představení konaná 5. května byla vyprodána do posledního místa. Nejen hlasující diváci, ale i ti, kdo si nekoupili lístek včas (nebo chtěli ušetřit dvacku) a hlasovací zařízení se na ně nedostalo, se drali dovnitř asi stejně, jako před čtyřiceti lety. Jelikož i já mám ráda dobré filmy a hlavně všechno, co je nějakým způsobem interaktivní, řadu jsem si vystála taky a u vchodu vyměnila svoji dvoustovku za ovladač s dvěma tlačítky.

Československá premiéra Kinoautomatu proběhla v kině Světozor roku 1971, ale už o rok později byl zakázán a na dlouhých třicet pět let uložen do „trezoru“. Není se čemu divit, že ho tehdejší vláda označila za ideologicky nepřípustný – to, že do něj diváci mohli zasahovat tenkrát znamenalo jednu z mála svobodných voleb v zemi. Film, který vznikl jako spolupráce tehdejších tvůrčích a filmových hvězd, se po letech vrátil do českých kin díky dceři jeho režiséra – Aleně Činčerové.

Člověk a jeho dům je situační komedií a jak už název napovídá jeho děj vypráví o obyvatelích jednoho činžovního domu v Praze. V hlavní roli a zároveň roli průvodce filmu, pana Nováka, se představil Miroslav Horníček. Film začíná požárem domu a následným vzpomínáním pana Nováka, co se ten den všechno přihodilo. Už po pár minutách se ale zastaví a diváci můžou poprvé hlasovat o tom, co bude dál. Aby nevznikla chaotická situace, film je samozřejmě kombinovaný s živými vstupy moderátora. Na tomto postu se pravidelně střídají Tomáš Matonoha, Eduard Hrubeš a brněnský herec Josef Polášek. Poslední jmenovaný exceloval tentokrát. Několikrát do detailu vysvětlil princip hlasování a prokládal film vtipnými scénkami a průpovídkami. Jinak by to asi udělat nešlo, ovšem několikrát mě během jeho vtípků přepadly myšlenky, že tolik slov je přeci jenom zbytečných a že bych už ráda viděla, jak bude film dále pokračovat.

Kromě Miroslava Horníčka, který před čtyřiceti lety vystupoval i jako moderátor Kinoautomatu, se ve filmu objevily i další známé tváře filmů šedesátých let jako Miroslav Macháček, Josef Somr, Karla Chadimová a Libuše Švormová. Z Kinoatomatu dělá výjimku mezi filmy hlasování a přímá účast diváků, takže kdybyste někomu chtěli vyprávět jeho děj, zas tak zajímavé by to nebylo. Mnohem zábavnější je totiž dumání nad tím, jak by děj pokračoval, kdyby diváci zvolili tu druhou možnost a o tom, kde se děj filmu zase sbíhá. Je totiž jasné, že není natočených tolik možností, aby pokaždé skončil jinak. To by totiž dalo hodiny a hodiny filmového materiálu, což by tenkrát nebylo snadné zrealizovat.

Dnes je díky technice digitalizace všechno snazší a film je převeden na DVD, dokonce si ho i můžete koupit domů. Problémy s kilometry drátů a kabelů k hlasovacím zařízením je dnes díky počítačům a dálkovému ovládání taky vyřešen, takže nic nebrání tomu, aby Kinoautomat jezdil po republice a dokonce i po světě a sklízel úspěchy jako jeden z nejprůlomovějších filmových projektů všech dob.

Lucie Šmídová

Jsem, jaká jsem...až mě napadne něco originálního, tak to sem napíšu || keywords: hudba, umění, (nová) média