Bílkova vila: pojďte si rozluštit pár symbolů

Dvoupodlažní vila se nachází nedaleko Belvederu, v hradčanské Mickiewiczově ulici. Podle svého návrhu si ji nechal postavit sochař, malíř a architekt František Bílek. Stavba domu souvisela s jedním z nejpovedenějších projektů pražského magistrátu z doby před 1. světovou válkou. Na místě zbořených městských hradeb měla původně vzniknout zástavba ve stylu anglických zahradních měst. Mezi architekty, kteří navrhovali jednotlivé budovy, se objevil právě i František Bílek. V letech 1910-1911 tak vznikla originální ateliérová vila, která je často považována za vrchol české secesní architektury.

Bílkovo dílo prostupuje snaha sloužit lidstvu k morálnímu a duchovnímu očištění. V jeho tvorbě je také znát prolínání duchovního a přírodního světa. V případě jeho vily se projevuje nejen skrze obilnou symboliku. Toto souznění ovlivnilo i interiér vily. Tak jsou například všechny místnosti propojeny průchody a drobnými okénky. Ty měly usnadňovat „proudění duchovního záření“ částmi domu.

Zvláštní poselství nesly i použité materiály – například opukové obložení připomínalo kameny z prvních křesťanských chrámů. Náboženský podtext měla pravděpodobně i jedna z prvních plochých střech v českých zemích, kterou svou vilu Bílek obdařil. Měla snad symbolizovat židovský Šalamounův chrám, nebo dokonce Archu úmluvy.

Dnes vila slouží jako galerie Bílkovy tvorby. Výběr děl přihlíží k jeho schopnostem vytvářet různými technikami celkové dílo, jež dotváří symbolistický projekt morálního i estetického povznesení člověka. Návštěvníci mohou zhlédnout Bílkovy sochy, reliéfy, modely, obrazy, grafiky a ilustrace. Mimoto můžou vidět i originální Bílkův nábytek, který umělec sám navrhl tak, aby korespondoval s celkovým pojetím vily.

V expozici je vystaven například model sochy Golgota- hora lebek z roku 1892. Tato práce měla být završením sochařova stipendijního pobytu v Paříži. Byla však hodnotící komisí (ve které zasedal i J.V. Myslbek) rezolutně zamítnuta, Bílek dokonce o stipendium zpětně přišel. Dnes je však Golgota považována za jedno z prvních českých děl symbolismu. „Bílek se prohřešil proti tehdejší etiketě. Zobrazil klasický motiv, na kterém vůbec není Kristus, jen svěšené břevno, provaz a pohozená trnová koruna z kusu drátu. To bylo jako urážka,“ vysvětluje Petr Wittlich, kunsthistorik, který je autorem celé výstavy.

Mezi další vystavené exponáty patří například plastika Mojžíše, první moderní plastika v českém kontextu Orba je naší viny trest nebo velká návrhová kresba k Ukřižovanému, základnímu programovému dílu české moderny. Dále mohou návštěvníci obdivovat plastiky Adam a Eva, Slepci nebo Úžas.

V podkroví, které dosud nikdy otevřeno nebylo, je členitý prostor pro výstavy. Ty se budou jednou za rok obměňovat. Jako první je tam výstava Bílkovy knižní tvorby, ex libris a grafik.

Vila patří od roku 1962 Praze a od roku 1963 ji spravuje Galerie hl. města Prahy. Ta zde zřídila stálou expozici Františka Bílka. Vystavená díla z větší části darovala umělcova žena Berta, později i jeho dcera a vnučka.

Od roku 2008 procházela vila rozsáhlou rekonstrukcí, aby mohla být 24.září 2010 nově otevřena při příležitosti svého 100. výročí. Rekonstruovalo se téměř vše včetně podlah. Proběhly restaurátorské práce, nová je elektroinstalace, klimatizace, upravena byla zahrada. Obnova přišla Galerii hl. města Prahy na téměř 50 milionů korun. Historik umění Jindřich Vybíral však tvrdí, že rekonstrukce nebyla tak dalekosáhlá. „Důležité ale je, že po dvouleté rekonstrukci je zájemcům o Bílkovo dílo konečně umožněná prohlídka nové expozice,“ dodává.

Ve spolupráci Galerie hl. města Prahy a nakladatelství Arbor vitae vyšla k příležitosti znovuotevření vily publikace František Bílek a jeho pražský ateliér, která je úvodním dílem z nové bílkovské knižní edice. Graficky ji upravil Robert V. Novák, texty přispěli Petr Wittlich, Jindřich Vybíral, Zdeněk Lukeš, Martin Krummholz a Hana Larvová. Titulem se prolínají unikátní, dosud nepublikované, dobové fotografie, které představují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle.

Vila je otevřena každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin. Zatím se těší obrovské (a nečekané) návštěvnosti.

František Bílek (1872-1941) patřil k nejvýznamnějším českým symbolistům období secese a byl výrazným sochařem, kreslířem, grafikem, ilustrátorem, autorem užitého umění i architektonických návrhů a rovněž samostatným náboženským myslitelem – mystikem s literárními ambicemi. Bílkův život v datech:

• 6.listopadu 1872 narozen v Chýnově u Tábora
• 1887 přijat na pražskou Akademii výtvarných umění
• 1891 získává už jako sochař stipendium Vojtěcha Lanny a odjíždí do Paříže
• 1892 se s neúspěchem vrací do Prahy a nastupuje na vojnu
• 1893 se uchyluje na lesní samotu u Chýnova, kde pracuje
• 1898 staví v Chýnově obytný dům spojený s ateliérem (dnes majetkem Galerie hl. města Prahy)
• 1902 se žení a stěhuje do Prahy
• 1939 se s rodinou vrací do Chýnova, kde roku 1941 umírá

Veronika Schieblová

Miluju hudbu. Zpívám. Miluju film. Na ty jen koukám. Tak jest:)