Středoevropské houby, hřiby i gembičky v celé své široké kráse

Díky pátečnímu home office jsem v deset ještě v pyžamu, když zazvoní pošťačka. Žlutá bublinková obálka je pěkně těžká. Aby ne – skrývá se v ní PŘEHLED HUB STŘEDNÍ EVROPY z nakladatelství Academia.

Už na první pohled mi publikace vyloudila na tváři úsměv. Jednak je navzdory své úctyhodné gramáži příjemná do ruky díky hladké polotvrdé vazbě a na omak jsou příjemné i samotné stránky. Dále má tu báječnou inkoustovou vůni „čerstvého“ tisku. Publikace na mne udělala velmi dobrý první dojem také prozíravými pomůckami jako je například využití vnitřní strany desek knihy nebo záložka s přehledem symbolů užívaných v popisech hub.

Graficky a vizuálně je kniha zpracována taktéž velmi dobře. Jednak pracuje s působivou kombinací bílé a sytě fialové, ale hlavní je výrazný kontrast a ostrost barev v půvabných názorných ilustracích Antonína Bieblicha, zachycujících na pravé straně atlasu vždy všechny projednávané druhy hub.

Levá strana atlasu je věnována popisu hub, který zahrnuje latinský a český název, vzhled a identifikační znaky houby; častokráte také obvyklý výskyt a chuť. Anotace na přebalu knihy k tomu dodává: „Je to atlas, stručná encyklopedie i učebnice v jednom. Obsahuje téměř všechny běžné druhy, ale i mnoho druhů vzácných. Základní počet 1206 vyobrazených taxonů (druhů, popř. variet a forem) je v poznámkách doplněn o více než 800 dalších taxonů.“ Více informací naleznete na stránkách vydavatelství Academia – zde.

Obsah knihy je hustý, a to jak v klasickém, tak ve slangovém významu slova. Po předmluvě, poděkování a úvodu přichází osm hlavních obecně mykologicky vzdělávacích kapitol (např. díváme se na houby, ekologie hub, houby v kuchyni), z nichž některé jsou pro lepší přehlednost dále členěny na podkapitoly. Této části je věnováno prvních cca 70 stran publikace.

Následuje slovníček odborných termínů a po něm samotný atlas hub. Ten zahrnuje přehled nejvýznamnějších rodů a druhů velkých hub ve střední Evropě; přehled řazení skupin, rodů a druhů; popisy a ilustrace. Poslední kapitola, která je pro houbaře stěžejní částí a klíčem k rozpoznání druhů má rozsah více než 500 stran.

Na konci knihy pak najdeme rejstřík českých jmen, druhů a rodů; rejstřík latinských jmen, druhů a rodů; informace o autorech. Těmi jsou Jan Holec a Miroslav Beran. Informace o autorech jste mohli číst také v tomto mém článku, upozorňujícím na knihu Přehled hub střední Evropy.

Jediné, co mne nemile překvapilo, byla hustota textu. Samotné členění na odstavce se čte dobře, ale můj moderními publikacemi zhýčkaný mozek postrádal prázdný řádek či odsazení mezi nimi, a také samotný text má nízký stupeň řádkování.

Čitelnost neusnadňovalo ani malá velikost písma, která navzdory patkovému fontu vyžadovala, aby mhouřila a oči a zaostřovala, ačkoli brýle nosím pouze do dálky (za špatného počasí či zvýšené námahy očí).

Závěrem nezbývá než sdělit osobní názor. Tuto knihu jsme v našem domě ocenili všichni – já, která sbírám jen bedly a praváky, jsem ocenila její obecně poznávací kapitoly; můj muž, studující zahradnickou fakultu využil knihu jako kvalitní vysokoškolskou učebnici; a potěšila se jí také má tchýně jako milovnice houbaření.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.