T5C? Co to, sakra, je? Jednoduchá odpověď: Nápaditá zkratka nového alba skupiny Scooter s názvem The Fifth Chapter – v překladu Pátá kapitola. Nejmenuje se tak náhodou. Scooteři skutečně s rokem 2014 započali již pátou kapitolu své tvorby. A proč? Kapelu opustil její zakládající člen Rick J. Jordan. Nahradila ho poněkud mladá krev v podobě Phila Speisera, známého pod pseudonymem Dirty Disco Youth. Zvuk se s každou personální obměnou pochopitelně mění a proto i každá kapitola tvorby je odlišná. Jaká tedy vlastně je ta pátá kapitola?
Zdroj obrázků: Scootertechno.com, oficiální Facebook skupiny Scooter
Původně mělo album vyjít 27. prosince 2013. Tehdy, v době oznámení termínu, však ještě nikdo netušil, že Rick, který byl v kapele celých dvacet let, z ničeho nic odejde. Nový člen dlouho nebyl znám, natož oficiálně představen. Datum vydání nového alba se taktéž odsunulo do neznáma. Teprve až 23. května letošního roku Scooteři vydávají singl Bigroom Blitz, na němž už spolupracoval Phil. Pak zase přichází dlouhá odmlka, až se nakonec 26. září 2014 objevuje zbrusu nový kousek – The Fifth Chapter a spolu s ním i druhý singl Today.
Nová nahrávka je z hlediska hudebních stylů vcelku rozmanitá. V první části dominuje big room house, styl příznačný právě pro sólovou tvorbu Philipa Speisera, pro Scooter naopak naprostá premiéra. Dále zde najdeme i hardstyle, který si mnoho fanoušků oblíbilo, jenže je ho stále méně a méně, dubstep, který Scooteři pojali tak trochu po svém, k tomu všemu klasický house a nechybí ani líbivý trance.
Album by se dalo pomyslně rozdělit na dvě poloviny, z čehož v té první najdeme typické hitovky, tudíž jednoznačné adepty na singly. V druhé půlce (od skladby číslo 9 včetně) jsou naopak v převážné většině věci, do nichž je potřeba se více zaposlouchat a neslouží jen na takové rychlé vyblbnutí. Zdánlivě nesouvisející části do sebe neuvěřitelně pěkně zapadají a jako celek vyznívá album velice propracovaně. Avšak co se týče skladeb samotných, začínají se čím dál více podobat současné taneční scéně, kde hrozí, že Scooteři zapadnou do šedého nezajímavého průměru. Pokřiky a vokály frontmana H.P.-ho Baxxtera ustupují výrazně do pozadí, protože v písničkách zabírají více prostoru vokály ženské a samotná hudba. Často jsou dobře rozjeté melodie useknuty nesourodými a nelíbivými tóny, jenomže dnes je to holt moderní.
Pojďme si nyní stručně rozebrat skladbu po skladbě. U obou singlů zhodnotím i videoklipy. Záleží jen na vás, jestli si pustíte tento oficiální minimix, v němž uslyšíte kousíček z každé skladby na albu, před přečtením tohoto článku nebo až pak: :-)
1. T5C – Po dlouhé době konečně podařené intro (skladba na úvod), které svou hutnou atmosférou příjemně navnadí na poslech.
2. Who’s That Rave – Chytlavá záležitost na začátek. H.P. zpívá, místo aby rapoval. Výrazná melodie vás zaručeně dostane.
3. Today (feat. Vassy) – Druhý singl z alba natočený ve spolupráci s australskou zpěvačkou Vassy, jejíž zpěv je celkem chytlavý. Vykucený je také rychlorap H.P.-ho ve sloce, jenže jinak to není kdo ví co. Videoklip se tak jako písnička přibližuje stylu dnešních moderních klipů. Příběh je vskutku zajímavý a neobvyklý. Zavádí nás do světa emancipovaných žen. Problém je však ten, že členové kapely jsou zde vidět hrozivě málo.
4. We Got The Sound – HPV, neboli High Pitched Voice, což je zpitvořený hlas připomínající Šmouly, nemohl chybět. Další energická věcička. H.P. místo svých obvyklých povzbuzujících slovíček jako c’mon nebo yeah počítá od desítky do osmdesátky s přidáním několika trefných rýmů a pak zase k nule. Zajímavý nápad, který má mé sympatie.
5. Radiate (feat. Vassy) – Úderný vokál zpěvačky, drsná melodie na pozadí a energický H.P. – vše to do sebe neuvěřitelně dobře zapadá. Hit jak má být, jedna z nejlepších skladeb na albu. Už je více méně potvrzeno, že tato pecka bude dalším singlem, a to je dobře. Ani neočekávám, že by Scooteři – tak, jak je u nich zvykem – přepracovali albovou verzi na rádiovou. Radiate zní skvěle už teď a není potřeba nic měnit.
6. 999 (Call The Police) – Zpočátku se mi tento návrat k hardstylu nelíbil, ale zaposlouchal jsem se a teď na něj nedám dopustit. Opět je tu HPV a spousta nabuzujících zvuků.
7. King Of The Land – Sice ne tak výrazné jako podobné Radiate, ale taky se hodně dobře poslouchá. Big room část je zde asi nejsnesitelnější. Vokál zpěvačky je dokonalý.
8. Bigroom Blitz – První singl z alba je velice průměrný. Neurazí, ale ani nepotěší. H.P. si dává jako by rap battle s Wizem Khalifou, což je americký rapper. Scooteři si však jeho vokály do písničky vypůjčili tak nějak „natajňačku“, proto tato verze musela být kvůli porušení autorských práv stažena. Ostuda, která by se profesionálním interpretům jednoznačně neměla stát. Na albu je už hlas Wize elektronicky pozměněný, aby byli všichni spokojení. Rozdíl ovšem nejde na první poslech skoro poznat. Ke klipu: Bída. Je to absolutně o ničem, člověk se nudí a ani ty holky nejsou zrovna moc pěkné…
9. Chopstick (Mado Kara Mieru) – Velice atmosférická instrumentální skladba s japonským ženským vokálem. Bohužel se jeden a ten samý motiv opakuje pořád dokola, což časem omrzí. Velká škoda.
10. Home Again – Pro mě nesympatický a vlezlý HPV refrén a melodicky skoro stejné jako předchozí, mnohem lepší 999 (Call The Police). Postupně se však do toho zaposlouchávám.
11. Fuck Forever – Zvuk elektrické kytary Scooteři použili naposledy v roce 2007. Tady ho naštěstí znova obnovují. H.P. však zpívá neustále dokola jednu smyčku a hudebně to trochu pokulhává.
12. Jaguare – Tento song mi připomíná instrumentálky z dob minulých. Jinak je to vlastně hodně nezajímavý počin bez jakéhokoli nápadu.
13. T.O.O. – A máme tady dubstep vyznačující se nepravidelnými beaty a směsicí přeskakujících zvuků. Na první poslech možná vyděsí, avšak je v něm skryto něco hlubšího. Elektronicky upravený hlas tomu dodává šťávu.
14. Listen – Není nic extra, přesto zní dobře. Ústřední „tutací“ zvuk je návykový.
15. Can’t Stop The Hardcore – Písnička, která se opravdu nebere vážně. Scooteři se čas od času vrtnou i tímto parodickým směrem. Na zpěv do hospody a pro zasmání možná dobré, ale za seriózní skladbu to brát nemůžu. Určitě bych se bez ní obešel.
16. Fallin‘ – Bezpochyby nejpropracovanější a nejlepší kousek na albu. Energií srší od začátku do konce. Hezký ženský vokál a ještě hezčí trancová melodie. Super, jen tak dál!
17. In Need – Tato instrumentálka jako by ani nebyla od Scooteru. A ještě k tomu zní jak ze staré školy. V tom je však její síla. Na závěr alba jako dělané.
Texty Scooteru, respektive MC rap H.P.-ho, nikdy nebyly na závratné intelektuální úrovni, jenomže tady jsou dosti jednoduché a některé pasáže či slova jsou téměř totožné. Některým skladbám vyloženě neprospívá jejich násilně krátká stopáž. Z jiných je zase cítit, že by mohly být lépe propracovány namísto opakování toho samého motivu několikrát za sebou jako nějaká smyčka. Například důmyslněji rozdělit jednotlivé části na sloku a refrén. Nicméně i přes to všechno je z alba pořád slyšet starý dobrý zvuk a každý fanoušek a snad i ostatní posluchači by si na něm měli najít tu svou oblíbenou pecku. A také musím vyzdvihnout všechny ženské vokály, které jsou fakt kvalitní.
Je nutno ještě zmínit, že kromě klasické CD a digitální verze je k dispozici také verze limitovaná, s níž dostanete jeden disk s deseti remixy klasických singlů Scootera navíc, k tomu několik samolepek a především tzv. Shoutbox, což je malá krabička s šestnácti tlačítky a reproduktorem. Pod každým tlačítkem se skrývá jedna hláška, kterou na vás H.P. vykřikne. Zbytečná blbůstka, ale jako nápad neotřelé. A komu by to stále nestačilo, může si album pořídit na exklusivní gramofonové desce.
Co říci na závěr? Nevím, jestli je to moje silná nebo spíš slabá stránka, ale po pár posleších čehokoliv skoro vždycky povolím a začne se mi líbit i to, co jsem napoprvé nemohl ani cítit. Nejinak se to stalo i u T5C a teď už mi hraje v rádiu častěji, než je zdrávo. Není to nejlepší album, není to ani nejhorší album, je to prostě dobré album.
Moc pěkný článek. Takto má vypadat recenze ;-)
Děkuji. :-)