Louise Distras: „všechna ta dělení, útlaky a obavy, kterým čelíme jako dospělí, ovlivňují i mladou generaci.“

headline picture: www.facebook.com/ldistras

Mladá a svérázná zpěvačka, která si nebere žádné servítky ohledně nikoho a ničeho. To je Louise Distras – folk punková kráska, která v minulém roce vydala své debutové album „Dreams from the Factory Floor“ a 12. Května spatří světlo světa její nový singl „Love Me the Way I Am / Bullets“. Přečtěte si náš rozhovor o tom, jaké je to být dívkou v punku, o životě mladých lidí ale třeba i o tom, kdy ji budeme moci spatřit v Česku.

ENGLISH VERSION

 

 „Bold, brainy and ballsy, Louise Distras represents nothing less than the rebirth of British punk; reinvented for a new generation. She’s taking the UK, Europe, Canada – and soon America“ – Storm

Louise is “putting punk and protest back into the mainstream!” – The Guardian, BBC

Moje první otázka je poměrně předvídatelná. Jak se holka jako ty dostane k punku?
Punk rock ke mně promluvil, protože jsem outsider a punk rock mi ukázal, že může být i lepší svět, který bych si mohla stvořit sama a podle svého.

Punk je spíše „mužská“ záležitost. Tím myslím, že je mnohem více mužských punkových kapel než těch čistě ženských. Je to pro tebe výzva?
Ano, punk rocku dominují muži, nicméně nemyslím si, že bych byla v nějaké nevýhodě kvůli tomu, že jsem žena. To by byl poraženecký postoj.

Setkala ses někdy v tomto smyslu i s negativními reakcemi?
Ano, mnohokrát. Nicméně pokud má někdo problém s tím, že jsem žena na scéně, které dominují muži, tak je to jejich problém, ne můj.

Často hraješ na koncertech jen s kytarou, ale na tvém novém albu „Dreams from the factory floor“ se objevuje více nástrojů než jen kytara. Například Jamie Oliver z UK Subs zde hraje na bicí a Mick Talbot ze Style Council se ujal kláves. Proč ses rozhodla použít více instrumentů a proč ses rozhodla zrovna pro Jamieho a Micka?
Byl to případ těch písní, které mi říkaly, že je třeba přidat ještě něco dalšího, aby byly kompletní. Pokud jde o mě, tak Jamie Oliver je jednoduše jedním z nejlepších bubeníků na celém světě a Mick Talbot je jeden z nejlepších skladatelů a klávesistů, které jsem měla tu čest potkat a pracovat s nimi. Opravdu nevím, jak hráli na desce, nějak se to tak sešlo, nebo to možná byl osud.

S jakými umělci bys chtěla v budoucnu spolupracovat?
S Jeffem Lynnem z ELO a s Timem Armstrongem z Rancid. Je tu taky jedna nová kapela To the Bones, jedna z mých nejoblíbenějších kapel na celém světě. Zní trochu jako Motorhead smíchaní s The Pixies a brzy vydají nový singl, který produkoval Dave Eringa a který se jmenuje ‚Icy Belly‘. Rozhodně bych s nimi v budoucnu chtěla spolupracovat, ale ještě jsem se jim o tom nezmínila, protože bych byla strašně nervózní. Všichni by si je ale samozřejmě měli poslechnout.

Často míváš velice zajímavé a taktéž hodně naštvané texty, jako například:

“Hungry perfection
A restless detention
No faith, no love
Dying for correction
Never let the hand you hold, hold you down
Who are you to say, that we should look this way?
They don’t understand that we won’t follow their command”

Takže jsi proti pravidlům, zvláště těm, které nám říkají, jak vypadat, co je dobré, co je špatné, co je krásné a co ošklivé, co je populární a co není? Chceš si tvořit vlastní pravidla?
Ano, prostě si nemyslím, že bych měla někoho jiného žádat o povolení být sama sebou nebo vyjádřit sebe sama, a nemyslím si, že bych měla žít svůj život podle pravidel někoho jiného, které na mě neplatí.

Co je tvou největší inspirací při skládání hudby a psaní textů?
Kurt Cobain – kdybych Nirvanu nikdy neslyšela, nevzala bych nikdy kytaru do ruky.

V jednom rozhovoru si řekla: „Jenom předávám poselství pořádně naštvané skupiny mladých lidí, kteří nemají právo volit.“ Co si myslíš, že je vůbec nejtěžší na tom být dnes mladý?
Válka, hladomor, apatie, chudoba, strach, nezaměstnanost, tlak okolí, tlak, abychom se přizpůsobili, strach z výsměchu, odcizení, vyhlídka nezaměstnanosti, bezdomovectví atd.; všechna ta dělení, útlaky a obavy, kterým čelíme jako dospělí, ovlivňují i mladou generaci. Kromě toho mladé lidi nikdo neposlouchá. Proč pár patnáctiletých lidí může mít dítě, ale je mu odepřeno právo volit? A proč šestnáctiletý kluk může vstoupit do armády, naučit se střílet a jít do války, a přesto je mu odepřeno právo volit? Pro mladé lidi neexistuje žádná demokracie. Já asi můžu jenom mluvit z vlastních zkušeností a snažit se co nejlépe předat zkušenosti lidí okolo mě.

Říkala jsi mi, že jsi do České republiky už zavítala, respektive na festival Pod Parou v Moravské Třebové. Jak na tebe české publikum reagovalo? Jaký je například rozdíl mezi českým a britským publikem?
Ano, a taky jsem hrála v Mighty baru v Praze. Miluju hraní v České republice a české publikum je skvělé a naprosto šílené.

Plánuješ nějaké další koncerty v ČR?
Ano, budu hrát 27. dubna v pražském Cross clubu s kapelou Kevin Seconds.

A kde můžeme Louise vidět?

19 April Endless Pain Tattoo Festival @ Markthalle, Hamburg (Germany)
20 April Endless Pain Tattoo Festival Afterparty @ King, Hamburg (Germany)
22 April Kulturbrucken Jungbusch, Mannheim (Germany)
24 April ISC Club, Bern (Switzerland)
25 April Prokontra, Hohenems (Austria)
26 April Bar Irreal, Aulendorf (Germany)
27 April Cross Club, Prague (Czech Republic)
28 April Club Pamela, Torun (Poland)
30 April Subway To Peter, Chemnitz (Germany)
1 May Myfest, Berlin (Germany)
2 May Gladhouse, Cottbus (Germany)
8 May Mello Mello, Liverpool (UK)
9 May Wharf Chambers, Leeds (UK)
23 May Strummercamp Festival, Manchester (UK)
24 May Bearded Theory Festival, Derby (UK)
25 May Nice & Sleazy Festival, Morecambe (UK)
30 May Ruhrpott Rodeo Festival, Hunxe (Germany)
20 July Tolpuddle Martyrs Festival, Tolpuddle (UK)
24 July Le Bonk, Helsinki (Finland)
25 July Työväen Musiikkitapahtuma. Valkeakoski, (Finland)
26 July Karma Rock Festival- Harjavalta, (Finland)

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!