Slavná americká rock/metalová kapela Linkin Park zaznamenala obrovský úspěch se svým debutem Hybrid Theory a jeho následujícím remixovým albem zvaným Reanimation. Nyní bezmála po deseti letech se skupina rozhodla pro podobný krok jako tenkrát a přichází s již druhým remixovým kouskem s názvem Recharged, který si vzal na paškál zatím poslední album Living Things. Sahá novinka svému předchůdci alespoň po kotníky? Čtěte dále.
Zdroj obrázku: linkinpark.cz
Nadčasová nahrávka Reanimation vyšla v roce 2002 a na první pohled se tváří jako nové studiové album, ale po bližším ohledání zjistíte, že se jedná „pouze“ o předělané verze písniček z velmi vydařeného alba Hybrid Theory z roku 2000. A nejsou to předělávky jen tak ledajaké. Je z nich cítit poctivá práce, srší energií a temnou atmosférou. Spíše než remixy jsou to často úplně nové verze songů, které fungují skvěle i jako samotné skladby bez nutnosti znát originály, kterým tak vzniká nebezpečná konkurence. To znamená, že některé vokály jsou znovu přezpívány – někdy dokonce i naprosto novým textem, kromě Linkinů zde vystupuje i pár hudebních hostů a mezi jednotlivými stopami najdeme několik tzv. skitů, což není nic jiného, než jen trocha nesouvislých povídaček a jakoby krátké filmové scénky bez obrazu, bez nichž bych se určitě obešel, ale nevadí mi tam. Skladby jsou také neotřele přejmenovány, kdy se za pomoci různých zkratek, symbolů a hesel časem dovtípíte, o jakou věc z původního alba se vlastně jedná. A co je důležité, žádná z dosavadních skladeb nezůstala ležet ladem, takže se upravily i nesinglové pecky. Prostě dokonalost sama a nejeden hudebník by si z toho měl vzít příklad.
A jak je na tom Recharged? Snažil jsem se jej hodnotit s čistou hlavou bez nutkavého pocitu srovnávání s Reanimation, ale i tak musím říct, že se to prostě tentokrát nepovedlo. Na úvod se nám Linkin Park představí se svým čerstvým singlem A Light That Never Comes, který dnes už asi nikoho nepřekvapí tím, že zní spíše jako popová záležitost, než tvrdá řežba s plnou dávkou řvoucích kytar, jako když Linkin Park začínal a kvůli čemuž si kapelu oblíbilo tolik lidí. A ještě k tomu nápadně připomíná většinu skladeb z loňské studiovky Living Things, takže ani inovátorský v ničem není. Pak už se dostáváme k jádru věci v podobě tanečních remixů od různých tvůrců. Ano, slyšíte dobře, taneční remixy. Zvláštní, že? Místo osobitého metalově/hip-hopového nádechu plného elektronicky upravených melodií, které přineslo Reanimation, se dočkáte něčeho, co se podle mě k původně metalové skupině absolutně nehodí. Mísí se tu moderní taneční styly jako dubstep, electro a drum ‚n‘ bass.
Nehledě na to, že album přináší něco jiného, než by asi posluchač čekal, se musím pozastavit i nad faktem, že část remixů je již staršího data, protože vyšly už minulý rok jako webový bonus k předobjednání již zmíněného Living Things. A druhá věc, která trochu bije do očí, je nepoměr skladeb. Na jednu písničku z alba nebyl udělán remix vůbec a je tak ze seznamu vypuštěna. Naproti tomu ve dvou, resp. ve třech případech narazíme na songy zremixované celkem dvakrát. To by zase až tak nevadilo, ale když už si rýpnout, tak pořádně.
Skladby jako takové zní všechny hodně podobně, takže vám z toho po pár minutách nejspíš začne harašit. Pořád dokola slyšíte jen nesympatické beaty a všelijak zdeformované původní hlasy. A co je ještě horší, zní to celkem amatérsky. Pohrál si s tím někdo vůbec? Nedělalo se to náhodou všechno narychlo? U pár z nich je sice znát pokus o vytvoření nové plnohodnotné verze za přítomnosti hostů a jejich jiných vokálů, což každopádně velmi oceňuji, avšak to bohužel nestačí.
Neříkám, že se vám album nemůže líbit, nebo že ho nemáte za žádnou cenu poslouchat, jen jsem cítil potřebu vás na vše, možná až příliš kriticky a subjektivně, upozornit, ať nejste zbytečně rozčarováni.