Není na co čekat, vzkazují Chinaski

Vychází vám deska Není na co čekat. V čem se liší od přechozích alb?

Ondra: Liší se tím, že po té tragické události, která se nám stala (úmrtí bubeníka Pavla Grohmana – pozn. aut.), jsme vzali mezi sebe nového člena, Otu Petřinu, se kterým jsme se celý minulý rok sehrávali. Odehráli jsme asi 100 koncertů a toho času jsme začali připravovat novou desku. Tu jsme připravovali asi dva roky, co se týče písniček, a potom asi 35 dní ve studiu. Liší se také tím, že jsme ty písničky skoro všechny točili live, to znamená, že jsme prostě přišli do studia a začali jsme hrát. A liší se také tím, že většinu písniček složil Michal.

Je tedy nové album více kytarovější?

Michal: Chtěli jsme, aby bylo. Tak jsme rocková kapela a chtěli jsme, aby to bylo slyšet, protože většinou na koncertech to tak je a spousta lidí nám říká, že z těch desek to není tolik cítit. Tohle jsme právě chtěli na tu desku dostat a šli jsme na to tak, že jsme nenahrávali po stopách a neupravovali v počítači, ale naopak natočili celou desku dohromady. Klidně i s chybami, ale hlavně ať to má ve výsledku nějakou společnou energii. Snad se nám to povedlo.

Jaké jsou první ohlasy?

Michal: Na chatu nám lidi psali, že jim album připomíná naše první desky, že je to takový návrat do stareých časů. Když mají tenhle pocit, tak jsme šťastní, protože přesně o tohle nám šlo.

Co jste chtěli vzkázat názvem Není na co čekat?

Michal: To je takový náš společný pocit, kdy nám už není dvacet a ten čas není nekonečný. Právě po Pavlově smrti nám taky došlo, že nechceme už ani jeden den našeho hudebního života promrhat a prostě do toho půjdeme na sto procent. Tím pádem není na co čekat. Teď máme ještě šanci ukázat, že v nás něco je.

Když jste zmínili tu smutnou událost, tak vzpomínáte na Pavla nějakým způsobem na desce?

Ondra: Věděli jsme, že se s tim musíme nějak vyrovnat i písničkou, a to byl takový mezník v té době. Nakonec vznikla píseň Šatna, text napsal Michal a hudbu Franta. Je to písnička, kterou jsme zmíněné období uzavřeli. Není to prvoplánové, není tam žádné vzlykání, prostě je to tak, jak to je.

Michal: Je to způsob, jak se s tim vyrovnat. Já jsem hrál s Pavlem dvacet let, kluci deset let a ten člověk nám strašně chybí. O tomhle pocitu jsme napsali tu písničku. Nechtěli jsme to udělat jako tryznu za kamaráda a vůbec nekalkulujeme s tím, jestli to bude hit nebo ne, to je nám ukradený. Napsali jsme vlastně takovou smutnou písničku o tom, jak končí léto. Takže když si to někdo nespojí s Pavlem, tak nám to nevadí. Pro nás je to ale citová píseň, u které si naše holky pobrečely, a my jsme tam dali ten pocit, že vám opravdu někdo chybí

Jako producent na vašem turné bude figurovat věhlasný Simon Sidi, který připravoval koncerty hvězdám jako Depeche Mode, Annie Lennox nebo Pink. Zajímalo by mě, jestli jste na začátku vaší spolupráce měli nějaké obavy, protože o vaší show se říká, že nic podobného u nás zatím nebylo?

Petr: Když jsme poprvé slyšeli, že se Ota promailoval až k Simonovi a domluvil s ním schůzku, tak jsme si říkali, že se zbláznil, že je hodně riskantní dělat něco takhle velkého. Nakonec jsme se ale odhodlali, rozhodli a po schůzce s nim jsme věděli, že do toho jdeme. Těch koncertů je jen šest, protože celá show se vejde jen do obrovských hal, kterých tady není mnoho. Simon přiletí 3 dny před začátkem do Prahy a celý se to musí nazkoušet.

Měli jste třeba nějaké připomínky k Simonově práci? Do jaké míry jste vůbec mohli zasahovat do příprav?

Ondra: No to bylo v podstatě takhle: Simon vyprojektoval pódium, to znamená stavbu a světla, a komplet celé videoprojekce a další věci jsme si dělali sami. Petra Stránská s Michalem připravili ty projekce, které rozhýbaly panenky, ze kterých je sestříhaný celý ten booklet.

Michal: Simon je známý vlastně tim, že dovede dělat velkou show s co nejmíň věcma. S Depeche Mode začal pracovat proto, že oni viděli nějakou jeho show, kterou celou nasvítil jenom čtyřmi reflektory. Dělá to dvacet let na špičkové úrovni, a protože máme ten pocit, že není na co čekat, řekli jsme si, že do toho půjdeme po hlavě se vším všudy.

A v čem ta show bude tak průkopnická pro českého diváka?

Michal: To vám zas tak nechceme prozradit, ale můžeme říct, že třeba diváci budou i s náma na pódiu. Simon pro ně vymyslel prostory, můžou být s námi a vidět koncert vlastně z našeho pohledu, ale zároveň mít stejně kvalitní zvuk jako lidi vepředu. Má to vymyšlené dobře.

Petr: Stříhat se to bude přímo tam na místě.

Michal: Přesně tak, dj tam bude v reálném čase stříhat, a proto bude každý koncert trochu jiný.

A na co se fanoušci mohou těšit ohledně setlistu?

Ondra: Zahrajeme větší část nové desky, na to se strašně těšíme. A samozřejmě zahrajeme i nějaké best of našich písniček, bude jich asi dvacet.

Zmínili jste booklet k vaší nové desce, na které jsou loutky. Svým fanouškům slibujete, že každé písničce dáte nějaký příběh a loutky necháte oživit během vašich koncertů. To muselo být hodně složité na přípravu, co se týče grafiky, animace…

Michal: Bylo to složité. Dělali jsme to asi tejden v kuse. Každá ta písnička má tady v bookletu nafocené svoje vlastní prostředí, svůj příběh, a my jsme tu fotku v podstatě rozanimovali a rozhýbali. Připravujeme i animace ke starším písničkám, ale teď se ty projekce teprve stříhají, takže ještě nevíme, jak to bude v reálu vypadat. Ten materiál mi ale přijde parádní.

Jako kapela se na vašem turné představí česká popová formace Eddie Stoilow. Rozhodlo o vašem výběru pouze profesní hledisko nebo se také spolu znáte?

Michal: Známe se s nima dobře. Hlavně s Honzou, se zpěvákem, se známe léta. Potkali jsme se předloni na festivalu v Kadani, kde jsem je poprvé viděl naživo a hrozně mile mě překvapili, protože dělaj velice dobrej pop a já takovým kapelám prostě fandim. Dělat dobrej pop není vůbec žádná ostuda. Mají našlápnuto, tak proč jim nepomoct. A navíc jsou nám sympatičtí.

Když s vámi před necelým rokem dělala rozhovor moje kolegyně, tak jste hovořili o písni, kterou máte připravenou pro Zuzanu Smatanovou. Nakonec se na desce objeví píseň Takmer svätý, kterou jste nahráli právě se Zuzanou. Jaká byla spolupráce s touhle skvělou slovenskou zpěvačkou?

Ondra: To byla písnička připravená k projektu, ke kterýmu nakonec nedošlo. Spolupráce s ní byla výborná. Přijela, měla to naučené, nazpívala perfektně, profesionální výkon. Je opravdu dobrá. Hrozně se zlepšuje jako zpěvačka.

Michal: Známe se léta. Odjeli jsme spolu dvě turné, takže jsme v podstatě kamarádi. Není to tak, že se potkáte s cizím člověkem, s ní je ta spolupráce fakt radost. Navíc nás je šest chlapů a je perfektní, když tam občas přijde nějaká takováhle baba. Taky jsme chtěli, aby na desce zazněl i ženský hlas, protože ženský holt zpívaj od přírody líp než chlapi. Ta volba byla jasná: řekli jsme rovnou Zuzana a pak už se jen čekalo, jestli se jí ta písnička bude líbit. Jakmile na to kývla, tak se to hned udělalo.

Známá je také vaše provázanost se skupinou No Name. Jeli jste s nimi turné a loni jste s ní natočili krásnou písničku Ná, ná, náá. Plánujete do budoucna nějaký další společný projekt?

Michal: Ne. Protože s No Name jsme kamarádi hodně dlouho, ale myslim si, že už toho bylo dost, v tom dobrým slova smyslu. Přesně ta naše letitá spolupráce vyvrcholila tou zmiňovanou písničkou, která se jim, myslim, povedla. Na Slovensku byla hodně populární, ale teď pokud budem s někým spolupracovat, tak spíš budeme hledat nějaké nové tváře.

Teď je vaší nejbližší budoucností turné, ale čeho se od skupiny Chinaski dočkáme příští rok?

Ondra: Hrát budeme, doufejme, pořád, a čeká nás jeden takový hezký projekt, že vznikne film Autopohádky. Bude celovečerní, poběží v kinech a spolupracují na něm velká jména jako třeba Břetislav Pojar. Takže tohle bude pro nás další práce, na kterou se těšíme. Budeme ještě dodělávat nějaké písničky a je docela možné, že začneme pracovat i na dalším dílu Autopohádek, vlastně už třetím dílu. Jako kapela si dáme měsíc pauzu a pak pojedeme dál.

Petr: Teď jsme zavřený ve zkušebně, zkoušíme ten playlist a pak jsme si řekli, že 14. října to pořádně oslavíme.

Michal: Dáme si trošku volno. Ale je to těžké, protože když už v tom jedete, tak je blbý z toho vyskakovat. My bychom si teoreticky mohli dát pauzu třeba rok, ale baví nás živé hraní. Teď jedeme velké turné, pak zase možná uděláme malé nebo akustické koncerty po divadlech spojené s Autopohádkama, takže určitě hrát budeme. To je pro nás důležité.

Na závěr bych měla osobnější otázku. Někteří z vás už založili rodinu. Jak se dá váš nabitý harmonogram skloubit s rodičovskými povinnostmi?

Michal: Kupodivu dá se to skloubit. Já jsem teda otec teprve rok, ale to dítě vás hrozně nakopne. To je takové štěstí, že mám mnohem víc sil a energie, ačkoli jsem mnohem víc nevyspalý než dřív. Bál jsem se toho, jaké to bude, ale vlastně je to úplně v pohodě, takže já to můžu jedině doporučit. Teda aspoň na mě to fungovalo. Vrátilo mi to nějakou chuť do života nebo jsem si srovnal věci, které jsou pro mě důležité a které nejsou. Pro mě to byla fakt skvělá změna a myslim si, že jsem to teda na poslední chvíli stihnul.

Povídáním o Michalově dceři jsme příjemný rozhovor ukončili. Já jen mohu dodat, že kluci z kapely Chinaski jsou bezprostřední a milí. Oceňuji, že se pustili do tak rozsáhlého projektu, jakým je jejich nadcházející turné startující 28. září v pardubické ČEZ Aréně a končící 14. října v Praze. Chinaski se rozhodli chopit se příležitosti a potěšit své fanoušky. Není na co čekat, vzkazují, a mají pravdu.

Ivana Bednářová