164 nebo 70 000 – jakou variantu zvolíte?

Národní divadlo Moravskoslezské a jeho komorní scéna Dvanáctka, kterou nově provozuje, uvedlo velice netradiční hru s názvem Teror, v níž se diváci aktivně zúčastňují dění a rozhodují o osudu hlavní postavy. Tou je armádní pilot Lars Koch, který ve vyhrocené situaci sestřelil civilní letadlo, jehož se zmocnili teroristé a kteří s ním měli v úmyslu narazit do stadionu plného nevinných lidí. Ovšem, stejně nevinní byli i cestující na palubě onoho civilního letadla.

Lars Koch neuposlechl rozkaz a jednal tak pouze na základě svého vlastního uvážení. Jako diváci jsme svědky soudního procesu, v němž je pilot obžalován z vraždy 164 nevinných cestujících. Tím však odvrátil téměř jistou smrt 70 000 osob, které se právě nacházely na stadionu. Jednal pilot správně? Dá se jeho čin omluvit? Je vůbec možné obětovat jednu skupinu lidí pro záchranu té druhé? Opravdu zde neexistovala jiná možnost? Například aby armáda v čele s vládou včas zareagovala a nechala stadion evakuovat? Rozhodnutí je na vás.

Diváci slyší argumenty a protiargumenty obžalovaného, jeho obhájce a dále státní zástupkyně a svědků. Je jen na vás, jak se rozhodnete, jaká skutečnost na vás nejvíce zapůsobí a jestli nakonec přidáte na hlasovací tabulku čárku do sloupce vinen či nevinen. Hlasy se ke konci představení sečtou, promítnou na plátno a na základě nich je přečten závěrečný rozsudek.

Pokaždé mě zaujme, když někdo vymyslí něco zcela originálního. Interaktivní divadlo se dvěma různými konci je přesně ten typ experimentu, který jsem musel vidět, jinak bych nemohl spát. Dynamika samotného představení docela pokulhává, nicméně o to věrohodnější pocit ze soudního líčení máte (řekněte, kdo z vás se během soudního jednání někdy bavil?). Teoreticky máte větší důvod navštívit divadlo znovu, abyste zjistili, jak hlasovali jiní diváci, případně jak vypadá ten druhý konec, druhý rozsudek.

Ptáte se, jak jsem hlasoval já? A zajímá vás, jakého rozsudku jsem byl svědkem? To vám v rámci zachování tajemna neprozradím, ale mohu vám říci, že se svým hlasem jsem byl v menšině, takže jsem šel proti proudu a s vyústěním příběhu tudíž nejsem tak úplně spokojen. No, v podstatě to něco vypovídá o aktuální politické situaci doma i v zahraničí a o všeobecné reakci společnosti na zprávy v médiích. Každopádně vám tuto hru doporučuji, už jen pro ten neotřelý zážitek.

Korektura: K.Ch.

zdroj úvodního obrázku:Národní divadlo moravskoslezské

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha