„Česká republika byla dobrá volba,“ říká lektorka angličtiny Kristen Albertsen

Proč sis pro svůj život vybrala právě Českou republiku?
Měla jsem k tomu několik důvodů, ale do čeho jdu, jsem pořádně nevěděla. Nikdy jsem tu nebyla. V Evropě se mi moc líbilo, chtěla jsem v ní zůstat. Česká republika se mi zdála exotická, ale ne zas natolik, abych se v ní necítila spokojeně. O Praze jsem slyšela samé krásné věci. Velkým plusem bylo také snadnější získání víza oproti západoevropským zemím. A je tu ještě jeden důvod. Ale za ten se trochu stydím. Zajímám se o postkomunistické země, takže jsem chtěla zažít, jak se jedna z nich vyrovnala s přechodem ke kapitalismu a tak podobně. Po příjezdu jsem však zjistila, že to tu vypadá stejně jako kdekoli jinde na Západě.

Odkud přesně pocházíš? Co se Ti vybaví, když se řekne dětství?
Pocházím z Connecticutu, to je takový malý stát na severovýchodě země. Moje město se nachází mezi New Yorkem a Bostonem, takže ve stejném zeměpisném pásmu jako Praha, díky tomu jsem si nemusela zvykat na žádné extrémní změny podnebí. Dětství mám spojené se spoustou přírody. Většinu času jsem trávila venku, hrála si u řeky, lyžovala na nedalekém kopci. Občas jsme jezdili i na pláž k oceánu.

Stýská se Ti po domově?
Ano, ale ani ne po místě jako takovém, stejně už tam nikdo z mých přátel nebydlí a bylo by pro mě teď už moc malé. Co mi chybí, je moje rodina a přátelé.

Jak se s tím steskem vyrovnáváš? Co Ti pomáhá se z toho dostat?
Hlavně internet. Díky němu můžu být v kontaktu se svými blízkými prakticky kdykoli se mi zachce. A můžu se díky němu věnovat i rituálům, které jsem dělala běžně doma, třeba si číst on-line The New York Times. Vůbec si nedokážu představit, že bych žila v zahraničí a neměla na něj přístup.

Učila jsi na VŠE hned po přistěhování do ČR, nebo jsi dělala i jinou práci? Co přesně je náplní Tvé práce?
Po příjezdu před dvěma lety jsem nejdřív učila v soukromé jazykové škole a pak jsem nastoupila na VŠE. Učím obchodní angličtinu, klasické kurzy i takové netradiční, které jsem sama vymyslela. Svou práci miluji a snažím se jí dávat, co možná nejvíc to jde. Musím se kvůli ní i vzdělávat v ekonomii, abych se svými studenty držela krok, ale baví mě to. Dokonce jsem si předplatila časopis The Economist. Často se stane, že když vyjdete ze školy a už se něco NEMUSÍTE učit, tak se tomu začnete věnovat dobrovolně, protože Vám to přijde zajímavé. A moji studenti jsou zkrátka fantastičtí.

A co děláš ve volném čase?
Hodně čtu a koukám na filmy, ve velké míře na francouzské, abych si udržela její znalost na dobré úrovni. Také ráda vařím, dokonce i česká jídla. No a pak miluju běhání, v jakémkoli ročním období. Chodím i teď v zimě, navléknu si pět vrstev, nasadím kulicha a vyrazím. Na jaře se zúčastním Pražského půl maratonu. Držte mi palce. :-) Ještě ráda hraju tenis a jezdím na kole. Kromě sportu mám ráda „socializing“.

Jak vnímáš českou kulturu? Myslíš, že jsme kulturní?
Česká kultura mi přijde hodně podobná těm západním, v tom dobrém slova smyslu. Musím zdůraznit, že moje zkušenost je založená hlavně na Praze, která rozhodně kulturní je. Na to, že není zas tak velká, disponuje obrovským kulturním vyžitím – kina, divadla, živá hudba. Znám hodně cizinců, kteří sem právě kvůli živé hudební produkci jezdí. A to je cool! :-)

Teď se zaměříme na jednotlivé oblasti kultury. Co hudba? Posloucháš i nějakou českou?
Já sama nejsem muzikální typ, neumím hrát na žádný hudební nástroj, ale velmi ráda hudbu poslouchám. S kamarádkou zajdeme občas na gypsy jazz. Ti muzikanti v sobě mají neuvěřitelnou energii. Ráda tancuju, chodím i do dance clubů, kde hrají českou muziku. Sice nerozumím slovům, ale je to zábava.

Viděla jsi nějaké české filmy?
No, ne zas tak moc. Určitě mezi nimi byly nějaké pohádky, ale názvy po mě nechtěj. (Po vyjmenování pár názvů se Kristen chytá na Tři oříšky pro Popelku, pozn. red.) A pak jsem viděla ještě Obsluhoval jsem anglického krále, ale nepřišel mi moc český. Oproti tomu jsem četla hodně českých knih. Když jsem přijela, vybílila jsem anglickou část knihkupectví s českými tituly. Líbil se mi třeba Příhody dobrého vojáka Švejka za světové války.

Jaké bylo Tvoje první české slovo? Působí Ti náš jazyk problémy a máš s ním nějaký „spešl“ zážitek?
Na moje první slovo si moc dobře vzpomínám, byla to „káva“. Velmi potřebný výraz. Upřímně, když jsem přijela, nebyla jsem si jistá, jak dlouho tu zůstanu, takže jsem se česky neučila. Čeština nemá s angličtinou vůbec nic společného a přijde mi strašlivě těžká, jak gramatika, tak slovíčka. Naštěstí je v Praze hodně lidí, kteří rádi a dobře mluví anglicky. Jestli tady zůstanu i na příští rok, tak se v létě budu učit česky, abych mohla být lepší lektorkou angličtiny, lépe rozumět svým studentům, vysvětlit gramatiku.

Hodně českých slov, která znám, jsem se naučila v hospodě. Jednou mi někdo řekl „zapalovač“ a já jsem se pak bála, že to napíšu prvnímu studentovi do indexu místo „započteno“. Přišlo mi to hrozně podobné.

Jaký máš názor na českou kuchyni?
Česká kuchyně je vtipná. Jdete do tradiční české restaurace, a co tam mají? Italské jídlo – noky, těstoviny a saláty, ale dělají ho dobře. Česká kuchyně je hodně postavená na mase, na které zas tak zaměřená nejsem. Co opravdu miluji, jsou polévky – gulášová, cibulačka, zeleninová – mňam! A pak mi ještě moc chutná zdejší chleba. Nakupování jídla v zahraničí se mění v dobrodružství. Jdete krámem, prohlížíte regály, ty věci neznáte, ale já si je koupím a vyzkouším. Ráda experimentuji.

Znáš nějaké české zvyky? Vyzkoušela jsi některé z nich na vlastní kůži?
Ano, znám. Hlavně ty vánoční, neboť jsem si je nechala napsat od svých studentů v závěru zimního semestru na zadní stranu testu. Některé jsem i vyzkoušela – krájení jablíčka, pouštění lodiček ze skořápek se svíčkami, ale kapra jsem nesmažila. Máte mnoho pěkných tradic a zvyků, třeba Mikuláš se mi moc líbí.

Máš hodně zkušeností z různých států, takže můžeš porovnávat. Jak na Tebe působí Češi?
Myslím, že je důležité rozlišovat mezi starší a mladší generací. Generační rozdíly jsou tady kvůli komunismu podle mě markantnější. Je takový stereotyp, že si Češi stále na něco stěžují a že jsou pesimisti, ale já takovou zkušenost nemám. Někteří starší se nechovají k cizincům dvakrát přátelsky, ale nemůžu zobecňovat. Třeba postarší majitel našeho bytu je výborný člověk, milý a vstřícný. Lidé mého věku jsou skvělí. Moji studenti jsou velmi přátelští a v porovnání s Američany mnohem víc informovaní a zcestovalí. A z mého pohledu jsou Češi velmi otevření. Nevím, jestli je to překvapující, ale já mám zkrátka dobrou zkušenost.

Děkujeme za slova chvály. Našla bys na pobytu v České republice přeci jen i nějaký zápor?
Byrokracii, té je opravdu hodně, ať už na VŠE nebo třeba při žádání o vízum. Všude spousta papírů. Je to ve všech zemích a ve všech mi to vadí. A tady mi teď nejvíc vadí Opencard.

Máš u nás nějaké oblíbené místo, v Praze nebo vůbec kdekoli v České republice?
Miluju Riegrovy a Havlíčkovy sady, hlavně v létě. V Havlíčkových sadech je i malá vinice, takže se procházka dá spojit i s popíjením vínka. To je jako v ráji. A pak se mi líbí na nábřeží, na procházky i běhání. Mimo Prahu jsem toho ještě moc nenavštívila, jen taková ta klasická turistická místa. Musím toho ještě hodně poznat.

Přemýšlela jsi o tom, jak dlouho tu zůstaneš?
Přemýšlela, ale odpověď neznám.

A kam by ses chtěla posunout dál?
Opět velká neznámá. Když jsem byla doma, rodiče říkali, co tvá kariéra? Kde je, kam jde? Takže o tom samozřejmě přemýšlím. Mluvím francouzsky, tudíž bych se mohla vrátit zpět do Francie. Nicméně učení angličtiny mě opravdu naplňuje, tak myslím, že by to mohl být můj „job“, i když jsem se k němu dostala vlastně náhodou právě ve Francii, kde mi bylo nabídnuto.

Cestuješ ráda? Máš nějakou vysněnou destinaci?
Chtěla bych do severní Afriky, ale teď to tam není moc bezpečné. Pak mě zajímá Středozemí – Chorvatsko, Řecko a Španělsko. Samozřejmě by mě lákala i jižní a střední Amerika. Zatím jsem byla jen v Mexiku, což je úžasná země s velmi zajímavou historií. Nejraději jezdím na místa, kde někoho znám, nebo když mám s kým jet a sdílet ty zážitky. Vždycky je to o lidech.

Chtěla bys říct něco na závěr?
Asi to, že bych byla velmi ráda, kdybych mohla svým přátelům z Čech někdy oplatit jejich milé chování a pohostinnost a přijmout je tak i v Americe. A slibuji, že budu všude šířit dobrý obrázek o vaší zemi, jako jsem to tady dělala o USA.

Já jsem měla to štěstí účastnit se v minulém semestru jednoho z kurzů, který Kristen vedla, a to Komunikaci v obchodním styku. Musím konstatovat, že to byla nejzábavnější a zároveň i nejpřínosnější hodina, kterou jsem kdy měla, takže pokud studujete VŠE, vřele doporučuji. Kristen je zkrátka jednou z nejlepších lektorek cizích jazyků, jakou jsem kdy potkala.

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.