Alkoholismus a sexuální turistika. I to jsou důsledky ženské nadvlády

Cestopisy nejsou zrovna literárním žánrem, který čtu často. Vlastně si myslím, že Kde ženy vládnou je první cestopis, který jsem měl možnost přečíst. Nicméně když se naskytla příležitost zrecenzovat knihu Kde ženy vládnou, neodmítnul jsem. A rozhodně nelituji.

Jako téma svého literárního debutu si cestovatelka Kateřina Karásková vybrala kultury s matrilineárním rodinným zřízením, známým například už z díla Karla Marxe a Bedřicha Engelse také jako matriarchát. Pod tímto pojmem se může skrývat stav, kdy dědičné právo mají v rodině pouze dcery, děti nesou matčino příjmení či klanové jméno. Ženy jsou zde tím, kdo se v rodině stará o majetek a drží kasu. Prostě tím, kdo vládne rodinnému životu.

Ačkoliv se Kateřina Karásková se svým partnerem vydala na cestu za nalezením čistokrevného matriarchátu, zdá se, že narazit na něj v čiré formě je dnes tak trochu nadlidský úkol. Ve výstižně pojmenované knize Kde ženy vládnou se autorka věnuje čtyřem společnostem, se kterými při svých cestách strávila měsíce, a ve kterých až do dnešních dnů zástupkyně něžného pohlaví disponují některými z výše uvedených společenských privilegií. Zde nabízím několik stručných informací o nich:

Mluvit o něžném pohlaví v souvislosti s tím, jak autorka popisuje tehuánské ženy z oblasti jižního Mexika, může být poněkud zavádějící. V knize jsou vylíčeny převážně jako zavalité matrony, které mají v rodině hlavní slovo. Jejich mužům často nezbývá, než utápět své komplexy v alkoholu. Tato dnes skomírající minorita paradoxně dlouho prosperovala i navzdory všeobecně rozšířenému mexickému machismu.

Indonéští Minangkabauové, v jejichž kultuře autorka nalézá zvláštní směs matrilineárního zřízení a islámu, patří k nejpočetnějším matrilineárním společnostem na světě. Ženy dědí majetek, a muži snící o bohatství a respektu se tak často vydávají na cestu v domění, že obojí naleznou mimo domov.

Ze zmíněných čtyř kultur se matriarchálnímu ideálu nejvíce blíží Khásíové ze severovýchodní Indie, kde muži postrádají skutečně téměř veškerá práva. Pokud se žena rozhodne je opustit a nepostará se o ně vlastní rodina, skončí na dlažbě. Jsou na tom dokonce tak bídně, že někteří z nich se stávají bojovníky za rovnoprávnost.

Nejzajímavější etnikum z celé knihy představují Mosuové, relativně malé společenství žijící kolem jezera Lugu na jihozápadě Číny. Jeho příslušníci vyznávají zvláštní vztah zvaný “navštěvující manželství”, který ženám i mužům umožňuje udržovat poměr s libovolným počtem milenců (či milenek). Bohužel autoři předestírají smutný příběh o tom, jak se dnes z původně romantické zvyklosti postupně stává sexuální zábavní park pro nekonečné zástupy čínských turistů.

Zhodnocení

Knihu včetně obálky bohatě ilustrovali autorka i její partner Simon Bird, který je uveden též jako spoluautor. Nemůžu říct, že by se mi osobně styl kreseb vyloženě líbil. Zejména obálka na mne působí, jako by uvozovala spíš knihu anekdot, než cestopis. Na druhou stranu to nemusí být na škodu, protože se u knihy často zasmějete. Ilustrace si své fanoušky ale bezesporu najdou, vzhledem k tomu, že autorka kresby své i svého přítele prodává jako obrazy. Nevím, zda jsou kapitoly seřazeny chronologicky tak, jak autoři etnika navštívili, nicméně jsem měl pocit, že jejich malířské schopnosti v průběhu knihy zrály.

Na to, že jde o autorčin debut, je kniha překvapivě čtivě napsána. Kateřina Karásková má nesporný vypravěčský talent, který čtenáře ke knize okamžitě připoutá. Chcete-li se obohatit  o zajímavé cestopisné postřehy, seznámit s kulturami, kde ženy vládnou, a zároveň se dobře pobavit, určitě mohu knihu doporučit. Pro mě posloužila coby vstupenka do cestopisného žánru více než dobře.

zdroj úvodního obrázku: www.katerinakaraskova.cz

Martin Mucha

Studovaný žurnalista, povoláním marketér, ve volném čase muzikant a čtenář. Nejraději čtu a recenzuji knihy o vědě, osobním rozvoji a biografie.